Games: Metro series

     Jednou z funkcí tohoto blogu je upozorňovat na perly na hromadách hnoje. Hromady hnoje nelze v životě přehlédnout, u perel to neplatí. A tohle je jedna z nich.

     Odbočka: Je mi u prdele, kdo si co myslí o počítačových hrách - je to médium, stejné jako knihy, filmy a porno. Stejně jako jinde, i tady se najdou vagony hlušiny, mezi kterými občas probleskne diamant.

     Herní série Metro od Deep Silver si svůj původ bere z knižní série spisovatele a novináře Dmitry Glukhovského. Jako Rusák to nemá v životě jednoduchý, navíc je to člen minority, které vadí (ruská) propaganda, sedmilhářství a zničující tendence systému, který má lidi u řitního věnce, hlavně dokud se on sám udrží u moci. Tahle linie se táhne skrz sérii Metro jako ta tenká, červená.

     Svět v Moskvě se po ultimátní výměně názorů neutronama smrskl na poslední přeživší skupiny v moskevském metru. Děcka se tu živí stravou, proti které je krysí burger z Demolition Mana nebeskou manou, lidi tu chcípají na radiaci, zmutovaná monstra, a - světe div se - na vzájemné války. Protože i tady v tom pekle na zemi existují frakce (zejména ta komančská a náckovská), které si jdou nadále po krku.

     Vyšly tři hry: Metro 2033, Metro Last Light a Metro Exodus. Celá série (uzavřená, víc toho nebude) se musí hrát jako celek, protože díly na sebe navazují a směřují k závěrečnému finále.




     Celá herní série věrně kopíruje knihy a je vytvořena jako cesta z pekla - de facto malý návod pro lidi, kteří jsou někde v realitě součástí podobného systému, jako je ten ruský. Hry jsou temné jako fekáldíra za bezměsíčné noci, fantasticky technicky zpracované a naprosto pohlcující (vaše postava musí řešit radiaci, rozbité plynové masky, nedostatek filtrů a munice, předpotopní kvéry, pohyb v temnotě, mapu, a tak dál.). Dost často se nepřátelům vyhýbáte, spíš než abyste je kosili po stovkách - Rambo styl vás tady hodně rychle přivede do hrobu.

Pár nekomentovaných minut z hraní druhého dílu:


     To všechno je provázáno filozoficko-existenciálními otázkami typu směřování člověka, vymanění se ze lží, utvoření vlastního názoru, milosrdenství, lidské omezenosti, schopnosti páchat zlo, a tak dál. Příběh je skvěle napsaný, postavy tu nejsou černobílé, dopouštějí se občas závažných zločinů (jo, i ta vaše), hlavní postava dokonce naváže romantický vztah a vůbec se tu všichni chovají (k lepšímu, či horšímu), jako lidi.

    Měl vzniknout i film v americké produkci, ale Amíci chtěli nahradit Rusy Američanama a místo komunistů a nácků mít v metru negry, takže vlastně nachcali na celou myšlenku původní předlohy, tak z projektu sešlo. Myslím, že se o tom autor zmiňuje v moc hezkém interview zde.