Další článek, další perla z herní historie. Konečně jsem se po letním masakru dostal ke klávesnici.
Tenhle klenot je druhým (a bez keců nejlepším) dílem krátké herní série, pocházející ještě z devadesátých let. Lidi, co to udělali, už jsou dávno mumie, stejně jako jejich firmy (Sir-Tech a TalonSoft). Developer Sir-Tech má, kromě JA1 na kontě i RPG sérii Wizardry, v 90's velice oceňovanou. Nehrál jsem ji.
Docela mě nadýmá, jak se v dnešní době moderní hry často ohánějí propracovanými interakcemi mezi postavami, svobodou rozhodování, schopností kouzlit/střílet (dokonce) oběma rukama, tamtím a oním, a celé marketingové divize se tváří, že objevily Magellanovo mračno. Hovno. Pojďme se podívat na zoubek něčemu, co vzniklo před dvaceti lety - v roce 1999, kdy ještě ani pořádně neexistovala 3D grafika...
Takže, co je vlastně JA2 zač? Jednoduchý. Rebelové v jedné imaginární banánové republice rozbili prasátko a za drobný si pořídili vás - velitele žoldácké jednotky, jejímž úkolem je svrhnout monarchii a nastolit mír (demokracii, svobodu, levnou ropu, <dosaďte libovolné>). Monarchii představuje královna Deidranna a její kohorty. Rebely zase tupí mexikánci, chci říct vaši zaměstnavatelé.
Celý zbytek je už na vás. Vytvoříte si postavu. Najmete si první žoldáky. A hurá do toho - před vámi se rozkládá neuvěřitelně komplikovaná (ale nikoli nepřístupná, nebo dokonce nehratelná) strategicko-taktická akce, se kterou si můžete poradit jak chcete. Na první obrazovce čumíte jak puk na vojenskou mapu se všemi čtverečky červenými (nepřátelská nadvláda), se všemi až na jeden tam nahoře, kde vrtulník vysadí vaše první komando...
Hra má strategickou část, kde na mapě obsazujete sektory, najímáte žoldáky, pohybujete s nimi po ploše, cvičíte milici, nakupujete zbraně, munici a equipment - a taktickou část, kde po daném sektoru pohybujete s žoldáky a snažíte se nadělat z nepřátel masový hrob (což v tomto kontextu není carnivorská pochoutka, obdoba cukrářských rakviček). Váš cíl je dobýt hlavní město a oddělat královnu.
Ďábel se samozřejmě skrývá v detailech, takže důvodů, proč už JA2 na tomto poli nikdo nepřekoná, je hned několik:
1. Je to těžký (a to, i když jsi silák)
Tak za prvý - tahle hra není určena pro obézní americké hošíky, co je stejně obtloustlé matky nutí jezdit před konzolí na rotopedu, protože jim lékař doporučil pohyb a antidepresiva. Každá chyba vás tady něco bude stát - malé chyby zranění vašich žoldáků, velké chyby pár mrtvých, ztracená města, FUBAR chyby celou jednotku. Když je někdo mrtvej, tak je mrtvej - můžete si vycvičit nového žoldáka, nebo loadovat hru.
2. Management
Žoldáky (kromě toho svého) musíte platit, a válka je drahá kurva. Počáteční budget vaporizuje do čtrnácti dnů herního času. Takže obsazujete stříbrné doly - dokud je kontrolujete vy, máte z nich profit. Dolům časem dochází ruda. Žoldáci se časem zlepšují a s tím roste i jejich gáže. Na strategické obrazovce máte svůj laptop, i s mailovou schránkou (kam vám například chodí žadonivé výhrůžky od zaměstnavatele, pokud váš postup není dostatečně razantní), a přístupem na eshopy, kde si můžete nakoupit všechno, od kalhot, triček, glocků, přes kulomety a odstřelovačky, po balistickou ochranu a noční vidění, medkity, granáty, RPGčka a dokonce i minomety. Jedním z eshopů je i květinářství. Můžete z něj královně poslat pohřební pugét, na což Deidranna reaguje se vznětlivostí sobě vlastní (většinou některý z vašich sektorů neprodleně napadnou její elitní jednotky). Detaily. Detaily a svoboda.
3. Charaktery
Každý žoldák má svou osobnost. Každý umí něco jiného a stojí jiný prachy. Žoldáci se zlepšují tím, co dělají - když budete hodně střílet, budete mít dobrého střelce. Když mu dáte do ruky TNT a on si zvládne neurvat obě končetiny (špatně se bez nich střílí), bude lepší demoliční expert. To samé platí pro plížení, sílu, obratnost, ovládání všech možných druhů zbraní, maskování, noční útoky, atakdál. Žoldáci se můžou trénovat sami... nebo navzájem (ve hře se pracuje s reálným časem, ubíhají dny, týdny a měsíce). Někdo je lepší lídr, někdo je dobrej leda na nošení munice, jiný je kvalitní řidič nebo pilot. Jo, dá se tu jezdit auty a lítat vrtulníkem. Zranění žoldáci potřebují čas, aby se vyléčili, a léčit je může jiný žoldák. Možností je - naštěstí - nepřeberné množství, ale všechny možnosti dávají smysl - prakticky cokoli vás reálně napadne, tu jde udělat. Kreativitě se meze nekladou (můj kámoš cvičil žoldáky v síle tím, že chodil po mapě a pěstí mlátil krávy - šlo to rychle. V obratnosti zase tím, že v noci obcházel nepozorován nepřátelské linie, bez jediného výstřelu.)
4. Černej humor
Vaši vojáci aktuální dění komentují, mnohdy dost vtipně. Pohřebním humorem se tu nešetřilo. Kytky pro královnu už jsem zmiňoval. Mrtvoly zůstávají na místě, a když se do sektoru vrátíte později, klovají do nich vrány. Některým žoldákům se z toho dělá špatně. Tvorba vaší postavy na začátku probíhá formou dotazníku psychologického profilu pro uchazeče o pozici v žoldácké organizaci (ekvivalent takového Blackwateru) - odpovídáte na zdánlivě nesouvisející otázky a hra vám v pozadí generuje statistiky a osobnost vaší postavy. Postavy s nízkou inteligencí v polovině úkolu můžou zapomenout, co mají dělat (a taky vám to zahlásí do vysílačky). Postavy s extrémně nízkou inteligencí u toho klidně upustí zbraň na zem (případně postavy po zásahu do hlavy, ale to je jiná).
5. Taktika
Tohle je kapitola sama pro sebe. Nikde jinde jsem v životě neviděl tak dokonale, do detailu, přesně a zábavně zpracovaný taktický boj. Bojuje se na tahy. Žoldáci se plazí, krčí, běhají, lezou na střechy, využívají krytů (bez kterých tu nepřežijete), pracuje se tu s takovými věcmi, jako je střelba zpoza rohů, terén, výška krytu, viditelnost, slyšitelnost a dokonce i tunelové vidění. Mazec. Můžete používat mraky výstroje (pokud to voják unese), můžete bojovat na blízko i na dálku. Tanky lepší ničit minometem, který nepotřebuje přímou viditelnost (stejně tak skupinky nepřátel, mimochodem neuvěřitelně chytrých). Nejde to na dálku? Hodíte si pod nohy pár kouřových granátů, nasadíte plynové masky, přejdete na nože a mačety, a počkáte, až se z toho oparu začnou na délku ruky vynořovat nepřátelé, kteří vás ztratili z očí a doběhli si pro vás. Za všemi těmito věcmi pracuje složitá matematika.
6. Nestárnoucí grafika
Protože je to malovaný a izometrický, zub času se na tom absolutně nepodepsal.
7. Komunita
Moddeři dotáhli k naprosté dokonalosti to, co už vývojáři nestihli. Až to budete hrát, nezapomeňte si nainstalovat patch 1.13 a přečíst si na téže stránce, do čeho vlastně jdete :-)
A nejkrásnější na tom je, že takovejhle pinnacle vojenské akce ani nemusíte krást. Na GOGu ho momentálně seženete za ubohých 10 doláčů - za míň, než stojí bedna munice do AKčka.
Tenhle klenot je druhým (a bez keců nejlepším) dílem krátké herní série, pocházející ještě z devadesátých let. Lidi, co to udělali, už jsou dávno mumie, stejně jako jejich firmy (Sir-Tech a TalonSoft). Developer Sir-Tech má, kromě JA1 na kontě i RPG sérii Wizardry, v 90's velice oceňovanou. Nehrál jsem ji.
Docela mě nadýmá, jak se v dnešní době moderní hry často ohánějí propracovanými interakcemi mezi postavami, svobodou rozhodování, schopností kouzlit/střílet (dokonce) oběma rukama, tamtím a oním, a celé marketingové divize se tváří, že objevily Magellanovo mračno. Hovno. Pojďme se podívat na zoubek něčemu, co vzniklo před dvaceti lety - v roce 1999, kdy ještě ani pořádně neexistovala 3D grafika...
Takže, co je vlastně JA2 zač? Jednoduchý. Rebelové v jedné imaginární banánové republice rozbili prasátko a za drobný si pořídili vás - velitele žoldácké jednotky, jejímž úkolem je svrhnout monarchii a nastolit mír (demokracii, svobodu, levnou ropu, <dosaďte libovolné>). Monarchii představuje královna Deidranna a její kohorty. Rebely zase tupí mexikánci, chci říct vaši zaměstnavatelé.
Celý zbytek je už na vás. Vytvoříte si postavu. Najmete si první žoldáky. A hurá do toho - před vámi se rozkládá neuvěřitelně komplikovaná (ale nikoli nepřístupná, nebo dokonce nehratelná) strategicko-taktická akce, se kterou si můžete poradit jak chcete. Na první obrazovce čumíte jak puk na vojenskou mapu se všemi čtverečky červenými (nepřátelská nadvláda), se všemi až na jeden tam nahoře, kde vrtulník vysadí vaše první komando...
Hra má strategickou část, kde na mapě obsazujete sektory, najímáte žoldáky, pohybujete s nimi po ploše, cvičíte milici, nakupujete zbraně, munici a equipment - a taktickou část, kde po daném sektoru pohybujete s žoldáky a snažíte se nadělat z nepřátel masový hrob (což v tomto kontextu není carnivorská pochoutka, obdoba cukrářských rakviček). Váš cíl je dobýt hlavní město a oddělat královnu.
Ďábel se samozřejmě skrývá v detailech, takže důvodů, proč už JA2 na tomto poli nikdo nepřekoná, je hned několik:
1. Je to těžký (a to, i když jsi silák)
Tak za prvý - tahle hra není určena pro obézní americké hošíky, co je stejně obtloustlé matky nutí jezdit před konzolí na rotopedu, protože jim lékař doporučil pohyb a antidepresiva. Každá chyba vás tady něco bude stát - malé chyby zranění vašich žoldáků, velké chyby pár mrtvých, ztracená města, FUBAR chyby celou jednotku. Když je někdo mrtvej, tak je mrtvej - můžete si vycvičit nového žoldáka, nebo loadovat hru.
2. Management
Žoldáky (kromě toho svého) musíte platit, a válka je drahá kurva. Počáteční budget vaporizuje do čtrnácti dnů herního času. Takže obsazujete stříbrné doly - dokud je kontrolujete vy, máte z nich profit. Dolům časem dochází ruda. Žoldáci se časem zlepšují a s tím roste i jejich gáže. Na strategické obrazovce máte svůj laptop, i s mailovou schránkou (kam vám například chodí žadonivé výhrůžky od zaměstnavatele, pokud váš postup není dostatečně razantní), a přístupem na eshopy, kde si můžete nakoupit všechno, od kalhot, triček, glocků, přes kulomety a odstřelovačky, po balistickou ochranu a noční vidění, medkity, granáty, RPGčka a dokonce i minomety. Jedním z eshopů je i květinářství. Můžete z něj královně poslat pohřební pugét, na což Deidranna reaguje se vznětlivostí sobě vlastní (většinou některý z vašich sektorů neprodleně napadnou její elitní jednotky). Detaily. Detaily a svoboda.
3. Charaktery
Každý žoldák má svou osobnost. Každý umí něco jiného a stojí jiný prachy. Žoldáci se zlepšují tím, co dělají - když budete hodně střílet, budete mít dobrého střelce. Když mu dáte do ruky TNT a on si zvládne neurvat obě končetiny (špatně se bez nich střílí), bude lepší demoliční expert. To samé platí pro plížení, sílu, obratnost, ovládání všech možných druhů zbraní, maskování, noční útoky, atakdál. Žoldáci se můžou trénovat sami... nebo navzájem (ve hře se pracuje s reálným časem, ubíhají dny, týdny a měsíce). Někdo je lepší lídr, někdo je dobrej leda na nošení munice, jiný je kvalitní řidič nebo pilot. Jo, dá se tu jezdit auty a lítat vrtulníkem. Zranění žoldáci potřebují čas, aby se vyléčili, a léčit je může jiný žoldák. Možností je - naštěstí - nepřeberné množství, ale všechny možnosti dávají smysl - prakticky cokoli vás reálně napadne, tu jde udělat. Kreativitě se meze nekladou (můj kámoš cvičil žoldáky v síle tím, že chodil po mapě a pěstí mlátil krávy - šlo to rychle. V obratnosti zase tím, že v noci obcházel nepozorován nepřátelské linie, bez jediného výstřelu.)
4. Černej humor
Vaši vojáci aktuální dění komentují, mnohdy dost vtipně. Pohřebním humorem se tu nešetřilo. Kytky pro královnu už jsem zmiňoval. Mrtvoly zůstávají na místě, a když se do sektoru vrátíte později, klovají do nich vrány. Některým žoldákům se z toho dělá špatně. Tvorba vaší postavy na začátku probíhá formou dotazníku psychologického profilu pro uchazeče o pozici v žoldácké organizaci (ekvivalent takového Blackwateru) - odpovídáte na zdánlivě nesouvisející otázky a hra vám v pozadí generuje statistiky a osobnost vaší postavy. Postavy s nízkou inteligencí v polovině úkolu můžou zapomenout, co mají dělat (a taky vám to zahlásí do vysílačky). Postavy s extrémně nízkou inteligencí u toho klidně upustí zbraň na zem (případně postavy po zásahu do hlavy, ale to je jiná).
5. Taktika
Tohle je kapitola sama pro sebe. Nikde jinde jsem v životě neviděl tak dokonale, do detailu, přesně a zábavně zpracovaný taktický boj. Bojuje se na tahy. Žoldáci se plazí, krčí, běhají, lezou na střechy, využívají krytů (bez kterých tu nepřežijete), pracuje se tu s takovými věcmi, jako je střelba zpoza rohů, terén, výška krytu, viditelnost, slyšitelnost a dokonce i tunelové vidění. Mazec. Můžete používat mraky výstroje (pokud to voják unese), můžete bojovat na blízko i na dálku. Tanky lepší ničit minometem, který nepotřebuje přímou viditelnost (stejně tak skupinky nepřátel, mimochodem neuvěřitelně chytrých). Nejde to na dálku? Hodíte si pod nohy pár kouřových granátů, nasadíte plynové masky, přejdete na nože a mačety, a počkáte, až se z toho oparu začnou na délku ruky vynořovat nepřátelé, kteří vás ztratili z očí a doběhli si pro vás. Za všemi těmito věcmi pracuje složitá matematika.
6. Nestárnoucí grafika
Protože je to malovaný a izometrický, zub času se na tom absolutně nepodepsal.
7. Komunita
Moddeři dotáhli k naprosté dokonalosti to, co už vývojáři nestihli. Až to budete hrát, nezapomeňte si nainstalovat patch 1.13 a přečíst si na téže stránce, do čeho vlastně jdete :-)
A nejkrásnější na tom je, že takovejhle pinnacle vojenské akce ani nemusíte krást. Na GOGu ho momentálně seženete za ubohých 10 doláčů - za míň, než stojí bedna munice do AKčka.