Minule jsme si představili Jagged Alliance 2, krále taktických tahových akcí, dnes se podíváme na jednu z největších legend, korunovaného vládce fantasy RPG. Sérii Baldur's Gate (dále jen BG). Tedy první díl Baldur's Gate, odbočku za vlkodlaky Baldur's Gate: Tales of the Sword Coast, druhý (a nejlepší) díl Baldur's Gate 2: Shadows of Amn a závěr celé ságy Baldur's Gate 2: Throne of Bhaal.
(Glosa pro hráče mladších ročníků: Navzdory modernímu newspeaku, RPG není Diablo a Diablo není RPG. Diablo (apod.) je tupá, nudná, otravná mlátička pro nezletilé nerdy s terminální obezitou, kteří svými polypy a vlivem geneticky zdegenerované nervové soustavy o dvou axonech zvládnou s nejvyšším vypětím mačkat jen dvě tlačítka: "Rozmlátit" a "Rozmlátit rychle")
Trocha historie: BG stvořilo studio Bioware (ještě když v něm pracovali talentovaní a pracovití lidé) pod taktovkou Black Isle Studios a Interplay (když obě entity ještě existovaly, než Interplay vstoupila na burzu a Brian Fargo ji nechal vytunelovat). Všechna tři jmenovaná studia se touto hrou (a jinými, o nichž si napíšeme v dalších článcích), nesmazatelně zapsala do historie. Jo, je holt vidět, když děláte, co vás baví.
BG je prakticky dračák ve hře. Kdo se narodil před rokem 90, asi ví, co je to Dungeon&Dragons. Zbytek se může vzdělat na Wikipedii, případně na Wiki Forgotten Realms, kde se BG odehrává.
Není mnoho her, které by byť i jen dokázaly BG koukat zespoda na paty, a ještě méně, které na tu vzdálenost dokáží rozlišit vzorek na jeho vojenských podrážkách. BG série nastavila laťku příliš vysoko, změnila žánr, určila pravidla, a od toho konce devadesátých let sedí na svém trůně neohrožena (v žánru fantasy RPG).
Proč?
1. Epický příběh
Mám rád dobrý příběhy, a tohle je příběh jako řemen. Je dost obsáhlej, takže ve zkratce: kdysi existoval Bůh smrti Bhaal, kterej předvídal svůj vlastní skon. Než k tomu nevyhnutelnému eventu došlo, v tělesné podobě oplodnil v materiální sféře (na Zemi) hvězdokupy ženskejch a vytvořil tak proroctví, podle nějž ho jeho děti (bhaalspawn) přivedou zpět k životu. Svými činy. Pro co asi takoví polo-potomci Boha smrti můžou mít vlohy... vaření to nebude.
Ústřední postava je jedním z takových dětí, oplývajících přirozeným talentem, touhou a časem i schopnostmi něco zprovodit ze světa. Někteří bhaalspawn jen trhali mouchám křidýlka (později psům nožky), z některých se stali dobrodruzi, vojáci, masoví vrazi. Součet jejich obětí měl přivést tatíka zpátky na svět. Poslední Bhaalspawn, který zbyde, bude disponovat celou božskou esencí... Jak se s tím ve hře vyrovnáte vy, je na vás... je pravděpodobné, že při tom pozabíjíte spoustu nepřátel, monster, draků, banditů, orků, dětí... a hra vám to pak taky v určitém okamžiku vyčte.
Nebudu spoilovat, o čem jednotlivé díly jsou, jen napovím, že na sebe navazují jak příběhem, tak vývojem postavy. Hrát se dají zcela samostatně, ale je to jako přijít do divadla po přestávce. BG je zcela uzavřená série (v devadesátých letech ještě neexistovala obsese nacashovat se na různých se-, pre- a bůhvíco quelech, spinoffech a crossoverech.)
Je to jedna sága, od začátku do konce.
2. Komplexita a smysl pro detail
Vytvoříte si postavu: rasu, povolání, přesvědčení, pohlaví, vzhled, schopnosti, a tak dál. Můžete to hrát sólo, nebo si najmout, překecat parťáky. Parťáci mají své přesvědčení, a pokud budete dělat věci, které se jim nelíbí, odejdou. Nebo na vás v krajním případě zaútočí. Plníte questy, zlepšujete si postavy, rozdělujete skillpointy, kupujete a nacházíte vybavení. To není (naštěstí) generováno náhodně, takže se vám nestane, že narazíte na stupidní věci typu Brave enhanced superior sword of doom, nehraje se tady totiž na DPS a podobnou zkurvenou aritmetiku hack'n'slash vybíječek. Matematika nicméně pracuje v pozadí, jen je mnohem složitější a subtilnější.
Setkáváte se s postavami, na jejichž osudu vám záleží, občas o ně přicházíte v boji. Kdo je mrtvý, je mrtvý, ale tohle je svět kouzel a magie, takže se vám ho občas může podařit přivést k životu. Každá z najmutelných postav má svůj vlastní příběh, mezi nimi může vzplanout vášeň, dokonce můžete vlastnit obydlí určitého typu (dle vašeho povolání). Jedna z postav má v inventáři křečka, kterého se odmítá vzdát. Hra vůbec dělá, co může, aby vás vtáhla do děje se silou odbržděného kamionu, a dělá to perfektně.
3. Dialogy a questy
Skvěle napsané texty, rozhovory, lore. Občas strávíte celé desítky minut jen čtením, rozhodujete se v morálně napjatých pasážích, v knihovnách nacházíte svazky, popisující historické události herního světa. Řešíte hádanky, přesvědčujete, smlouváte. Mraky úkolů můžete vyřešit slovně, nejen ručně. Jedním z prvních sidequestů, na které narazíte, je cirkusový stan. Lidé chodí na představení, ale už se z něj nevrací. Překecáte stráž, ať vás pustí dovnitř, po vstupu se ocitnete uprostřed zahrad, paláců a kobek. Až na konci zjistíte, že to celé vytvořil za pomoci iluzí gnóm s napoleonským komplexem, původně člen cirkusového sboru. Zachraňujete dryády a druidské háje, zabíjíte draky, ale stejně tak se s nimi můžete paktovat - je jen na vás, jestli budete hrát za dobráka, nebo naprostého zmrda.
4. Svět a obtížnost
DnD má doposud nejlepší Lore na planetě. Podíváte se do obřích měst, do pralesů, hájů, dungeonů, můžete si promluvit s bohy, uvidíte paláce, chrámy, vládní čtvrti, hřbitovy, mraky hospod, pirátský ostrov... a všude si můžete dělat, co se vám zlíbí. Zabijete nějakou důležitou postavu? Váš problém. Hra vás absolutně nevodí za ručičku - pokud nevíte co dělat, můžete se mrknout do poněkud vágního deníku, zeptat se lidí na názor, požádat o radu, ale to je tak vše. Jakmile vás to pohltí, projdete každý roh, každé temné, tajemné zákoutí. Můžete okrádat lidi, loupit po nocích (nebo i ve dne) v palácích a chrámech, dostat se do vězení a zase se z něj vyplatit (nebo utéct), bojovat s upíry, vlkodlaky, gnolly, nemrtvými kouzelníky, beholdery, tajnými kulty, fanatickými paladiny. Všechno tu má svůj řád, svůj smysl, své zasazení.
4. Magie a souboje
Kapitola sama pro sebe. Kdo to nehrál, bude mít zpočátku chuť se rozbrečet. Je to těžký jak vagon tupejch bruslí. Kouzla jsou naprosto komplexní (mít v partě čaroděje doporučuje devět z deseti Kangaxxů) - kromě obligátních útočných (různé blesky, firebally, střely, otrávené šípy, meteorické bouře, oblaky jedovatých plynů, atd.) máte na výběr z daleko zajímavějších. Výhonky, které zneschopní protivníkův pohyb (i váš, když do nich šlápnete). Disintegrate - cíl se prostě rozpadne na atomy (bohužel i se svou výbavou, kterou si po boji neposbíráte :) ). Petrifikace- cíl se promění v kámen (když je to váš parťák, budete rychle shánět opačné kouzlo - Stone to Flesh. Omámení lidé i zvěř se přidají na vaši stranu. Disponujete řadou kouzel, která vás chrání proti jiným kouzlům. Pak disponujete kouzly, které ty ochrany proti kouzlům ruší (či proti fyzickým útokům). A buďte si zatraceně jisti, že se bez nich neobejdete. Můžete vyvolávat démony (kteří často zaútočí i na vás), vlky, gnolly, medvědy, elementály, džiny. Můžete se proměňovat ve vlkodlaky. Zvyšujete parťákům veškeré atributy. Můžete se teleportovat po bojišti. Můžete kouzly odemykat zámky, příliš obtížné pro vašeho zloděje. A tak dál, a tak dál.
Draci jsou například jedni z nejdrsnějších adversaries (ne jako ve Skyrimu, kde jste je kosili z oblohy jako špačky). Disponují také vysokou odolností proti kouzlům, takže většina z nich nemá valného účinku. Existuje tu však kouzlíčko na snížení téhle odolnosti. A stackuje se. Kamarád kdysi tohle kouzlo použil na draka čtyřikrát za sebou, čímž mu snížil Spell resistance o 100%. A pak ho proměnil ve veverku.
Když to všechno spojíte dohromady, vznikne guláš, kde jen chybné postavení bojovníků na začátku souboje znamená rychlej loading.
5. 2D pohled
Jojo. Nebylo to 3D, ale izometrické 2D. Ruční kresba, sprity... tohle prostě nezestárlo. A nikdy už nezestárne, zvlášť s widescreen módem pro moderní monitory.
Máte-li chuť (a čas, hra zabere se všemi sidequesty dobrých 100+ hodin), ponořte se do toho. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Pitomý je, že všechno ostatní vám pak bude připadat nedomrlý a zbytečný jako děložní výškrab.
(Glosa pro hráče mladších ročníků: Navzdory modernímu newspeaku, RPG není Diablo a Diablo není RPG. Diablo (apod.) je tupá, nudná, otravná mlátička pro nezletilé nerdy s terminální obezitou, kteří svými polypy a vlivem geneticky zdegenerované nervové soustavy o dvou axonech zvládnou s nejvyšším vypětím mačkat jen dvě tlačítka: "Rozmlátit" a "Rozmlátit rychle")
Trocha historie: BG stvořilo studio Bioware (ještě když v něm pracovali talentovaní a pracovití lidé) pod taktovkou Black Isle Studios a Interplay (když obě entity ještě existovaly, než Interplay vstoupila na burzu a Brian Fargo ji nechal vytunelovat). Všechna tři jmenovaná studia se touto hrou (a jinými, o nichž si napíšeme v dalších článcích), nesmazatelně zapsala do historie. Jo, je holt vidět, když děláte, co vás baví.
BG je prakticky dračák ve hře. Kdo se narodil před rokem 90, asi ví, co je to Dungeon&Dragons. Zbytek se může vzdělat na Wikipedii, případně na Wiki Forgotten Realms, kde se BG odehrává.
Není mnoho her, které by byť i jen dokázaly BG koukat zespoda na paty, a ještě méně, které na tu vzdálenost dokáží rozlišit vzorek na jeho vojenských podrážkách. BG série nastavila laťku příliš vysoko, změnila žánr, určila pravidla, a od toho konce devadesátých let sedí na svém trůně neohrožena (v žánru fantasy RPG).
Proč?
1. Epický příběh
Mám rád dobrý příběhy, a tohle je příběh jako řemen. Je dost obsáhlej, takže ve zkratce: kdysi existoval Bůh smrti Bhaal, kterej předvídal svůj vlastní skon. Než k tomu nevyhnutelnému eventu došlo, v tělesné podobě oplodnil v materiální sféře (na Zemi) hvězdokupy ženskejch a vytvořil tak proroctví, podle nějž ho jeho děti (bhaalspawn) přivedou zpět k životu. Svými činy. Pro co asi takoví polo-potomci Boha smrti můžou mít vlohy... vaření to nebude.
Ústřední postava je jedním z takových dětí, oplývajících přirozeným talentem, touhou a časem i schopnostmi něco zprovodit ze světa. Někteří bhaalspawn jen trhali mouchám křidýlka (později psům nožky), z některých se stali dobrodruzi, vojáci, masoví vrazi. Součet jejich obětí měl přivést tatíka zpátky na svět. Poslední Bhaalspawn, který zbyde, bude disponovat celou božskou esencí... Jak se s tím ve hře vyrovnáte vy, je na vás... je pravděpodobné, že při tom pozabíjíte spoustu nepřátel, monster, draků, banditů, orků, dětí... a hra vám to pak taky v určitém okamžiku vyčte.
Nebudu spoilovat, o čem jednotlivé díly jsou, jen napovím, že na sebe navazují jak příběhem, tak vývojem postavy. Hrát se dají zcela samostatně, ale je to jako přijít do divadla po přestávce. BG je zcela uzavřená série (v devadesátých letech ještě neexistovala obsese nacashovat se na různých se-, pre- a bůhvíco quelech, spinoffech a crossoverech.)
Je to jedna sága, od začátku do konce.
2. Komplexita a smysl pro detail
Vytvoříte si postavu: rasu, povolání, přesvědčení, pohlaví, vzhled, schopnosti, a tak dál. Můžete to hrát sólo, nebo si najmout, překecat parťáky. Parťáci mají své přesvědčení, a pokud budete dělat věci, které se jim nelíbí, odejdou. Nebo na vás v krajním případě zaútočí. Plníte questy, zlepšujete si postavy, rozdělujete skillpointy, kupujete a nacházíte vybavení. To není (naštěstí) generováno náhodně, takže se vám nestane, že narazíte na stupidní věci typu Brave enhanced superior sword of doom, nehraje se tady totiž na DPS a podobnou zkurvenou aritmetiku hack'n'slash vybíječek. Matematika nicméně pracuje v pozadí, jen je mnohem složitější a subtilnější.
Setkáváte se s postavami, na jejichž osudu vám záleží, občas o ně přicházíte v boji. Kdo je mrtvý, je mrtvý, ale tohle je svět kouzel a magie, takže se vám ho občas může podařit přivést k životu. Každá z najmutelných postav má svůj vlastní příběh, mezi nimi může vzplanout vášeň, dokonce můžete vlastnit obydlí určitého typu (dle vašeho povolání). Jedna z postav má v inventáři křečka, kterého se odmítá vzdát. Hra vůbec dělá, co může, aby vás vtáhla do děje se silou odbržděného kamionu, a dělá to perfektně.
3. Dialogy a questy
Skvěle napsané texty, rozhovory, lore. Občas strávíte celé desítky minut jen čtením, rozhodujete se v morálně napjatých pasážích, v knihovnách nacházíte svazky, popisující historické události herního světa. Řešíte hádanky, přesvědčujete, smlouváte. Mraky úkolů můžete vyřešit slovně, nejen ručně. Jedním z prvních sidequestů, na které narazíte, je cirkusový stan. Lidé chodí na představení, ale už se z něj nevrací. Překecáte stráž, ať vás pustí dovnitř, po vstupu se ocitnete uprostřed zahrad, paláců a kobek. Až na konci zjistíte, že to celé vytvořil za pomoci iluzí gnóm s napoleonským komplexem, původně člen cirkusového sboru. Zachraňujete dryády a druidské háje, zabíjíte draky, ale stejně tak se s nimi můžete paktovat - je jen na vás, jestli budete hrát za dobráka, nebo naprostého zmrda.
4. Svět a obtížnost
DnD má doposud nejlepší Lore na planetě. Podíváte se do obřích měst, do pralesů, hájů, dungeonů, můžete si promluvit s bohy, uvidíte paláce, chrámy, vládní čtvrti, hřbitovy, mraky hospod, pirátský ostrov... a všude si můžete dělat, co se vám zlíbí. Zabijete nějakou důležitou postavu? Váš problém. Hra vás absolutně nevodí za ručičku - pokud nevíte co dělat, můžete se mrknout do poněkud vágního deníku, zeptat se lidí na názor, požádat o radu, ale to je tak vše. Jakmile vás to pohltí, projdete každý roh, každé temné, tajemné zákoutí. Můžete okrádat lidi, loupit po nocích (nebo i ve dne) v palácích a chrámech, dostat se do vězení a zase se z něj vyplatit (nebo utéct), bojovat s upíry, vlkodlaky, gnolly, nemrtvými kouzelníky, beholdery, tajnými kulty, fanatickými paladiny. Všechno tu má svůj řád, svůj smysl, své zasazení.
4. Magie a souboje
Kapitola sama pro sebe. Kdo to nehrál, bude mít zpočátku chuť se rozbrečet. Je to těžký jak vagon tupejch bruslí. Kouzla jsou naprosto komplexní (mít v partě čaroděje doporučuje devět z deseti Kangaxxů) - kromě obligátních útočných (různé blesky, firebally, střely, otrávené šípy, meteorické bouře, oblaky jedovatých plynů, atd.) máte na výběr z daleko zajímavějších. Výhonky, které zneschopní protivníkův pohyb (i váš, když do nich šlápnete). Disintegrate - cíl se prostě rozpadne na atomy (bohužel i se svou výbavou, kterou si po boji neposbíráte :) ). Petrifikace- cíl se promění v kámen (když je to váš parťák, budete rychle shánět opačné kouzlo - Stone to Flesh. Omámení lidé i zvěř se přidají na vaši stranu. Disponujete řadou kouzel, která vás chrání proti jiným kouzlům. Pak disponujete kouzly, které ty ochrany proti kouzlům ruší (či proti fyzickým útokům). A buďte si zatraceně jisti, že se bez nich neobejdete. Můžete vyvolávat démony (kteří často zaútočí i na vás), vlky, gnolly, medvědy, elementály, džiny. Můžete se proměňovat ve vlkodlaky. Zvyšujete parťákům veškeré atributy. Můžete se teleportovat po bojišti. Můžete kouzly odemykat zámky, příliš obtížné pro vašeho zloděje. A tak dál, a tak dál.
Draci jsou například jedni z nejdrsnějších adversaries (ne jako ve Skyrimu, kde jste je kosili z oblohy jako špačky). Disponují také vysokou odolností proti kouzlům, takže většina z nich nemá valného účinku. Existuje tu však kouzlíčko na snížení téhle odolnosti. A stackuje se. Kamarád kdysi tohle kouzlo použil na draka čtyřikrát za sebou, čímž mu snížil Spell resistance o 100%. A pak ho proměnil ve veverku.
Když to všechno spojíte dohromady, vznikne guláš, kde jen chybné postavení bojovníků na začátku souboje znamená rychlej loading.
5. 2D pohled
Jojo. Nebylo to 3D, ale izometrické 2D. Ruční kresba, sprity... tohle prostě nezestárlo. A nikdy už nezestárne, zvlášť s widescreen módem pro moderní monitory.
Máte-li chuť (a čas, hra zabere se všemi sidequesty dobrých 100+ hodin), ponořte se do toho. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Pitomý je, že všechno ostatní vám pak bude připadat nedomrlý a zbytečný jako děložní výškrab.
