Kdo by chtěl dřepět doma na zadku a počítat praskliny v omítce, když je venku tak hezky. Takže roušku na prdel, naložit motorky a vyhnat pavouky z laufů. Tentokrát ve dvou, na dvou mašinách, protože Lenka oprávněně nenávidí jezdit jako batůžek a je to bajkerka drsná jako šmirglpapír.
DAY 2 - Gross, Grado, Aquileia; 305km
https://en.mapy.cz/s/fafafuhohu
25Euro za výstup na Gross, motorkářskou modlu, ale nahoře parkování zadarmo a silnice hebká jako pleť nezletilého gigola. Ještě kus ledovce tam zbývá, roztaje prý až za čtrnáct dní. Výhled na štíty, na hřbety nízko přelétajících ptáků, a na motorky, kterých je tam v každou roční dobu požehnaně. Potkali jsme i nějakého drsného týpka s absolutně vším nalakovaným do černého matu (snad i včetně jako obličeje), na plnotučném bajku, místo sedla pro spolujezdce kufr na nářadí, přišroubovaný do rámu. Neodvážil jsem se zdokumentovat naše setkání fotoaparátem, jen jsme po sobě blejskli očima. Ale motorku jsem si vyfotil, to jo.
(Plánování tripu mi zabralo signifikantně víc času než průměrně nadanému perníkáři, možná to začnu dělat profesionálně pro lidi, kteří jsou líní si to naplánovat sami. Už jsem očumoval na spoustě míst. )
DAY 1 - Praha -> Rakousko; 432km
https://en.mapy.cz/s/lopocokalo
Jen co sednu na mašinu, zjišťuji, že nefunguje zásuvka. Jednoduchou dedukcí "není zásuvka = telefon zhebne za průhonicema = bez telefonu není navigace = dojedu do prdele" jsem dospěl k závěru, že situaci je potřeba řešit. Takže sundat bagáž, vyšroubovat přepálenou tubusovou pojistku a zjišťovat, kde ji v pátek seženu. 2 motoobchody ji samozřejmě nevedly, třetí byl zavřenej a v Auto Kelly se na ni dívali jako by ji vyrobil Edison do drážního telegramu před průmyslovou revolucí. Takže jsem v bikerscrownu vyplázl talíř za komplet novou zásuvku, a to jsem ještě ani nikam nedojel.
Stejnou metodou jsme si ulehčili v Decathlonu a bez těch peněz jsme hnedka byli o pár kilo lehčí a líp se nám jelo. Kdo je potřebuje.
Jízda? Nuda na dálnici a zatáčky na okreskách, hezký přejezd mezi šumavskými krávami a zastávka na kafe ve Volyni, hezčí vesnici, než na co měla právo. Nejlepší úsek dne se konal při přejezdu kolem Orlího hnízda. Jak se mi zvedala pravice, motorka mi furt ujížděla doleva.
Spaní ve slušným rakouským kempu.
***
https://en.mapy.cz/s/fafafuhohu
25Euro za výstup na Gross, motorkářskou modlu, ale nahoře parkování zadarmo a silnice hebká jako pleť nezletilého gigola. Ještě kus ledovce tam zbývá, roztaje prý až za čtrnáct dní. Výhled na štíty, na hřbety nízko přelétajících ptáků, a na motorky, kterých je tam v každou roční dobu požehnaně. Potkali jsme i nějakého drsného týpka s absolutně vším nalakovaným do černého matu (snad i včetně jako obličeje), na plnotučném bajku, místo sedla pro spolujezdce kufr na nářadí, přišroubovaný do rámu. Neodvážil jsem se zdokumentovat naše setkání fotoaparátem, jen jsme po sobě blejskli očima. Ale motorku jsem si vyfotil, to jo.
Přejezd kolem Monte Croce (nejběžnější italské jméno pro cokoli, evokující mi z nějakého důvodu berle). Zastávka v Gradu, městě na poloostrově, spojeném s pevninou ultradlouhým mostem těsně nad hladinou moře. Ve městě je k vidění prd, ale dá se tam v klidu koupat a pokud o to stojíte, v noci docela žije (pouličních šumařů je tam jak zdechlých much, stolečky na chodníku, přístav, prostě Itálie). Spaní u mistra Kalahu Alda v Aquilei.
***
DAY 3 - Aquileia, Chioggia, Ravenna; 277km
https://en.mapy.cz/s/pulacogege
Aquileia bývala jedno z nejdůležitějších center římské říše s vlastním říčním přístavem (ten už neexistuje), tuším do té doby, než ji vypálil Attila. Najdete tam mraky vykopávek, sloupy z římského fóra se válí v pangejtu u hlavní silnice jako by o nic nešlo a korintské čepice z náměstí před katedrálou si prakticky můžete odnést domů. V bazilice najdete fantastické mozaiky ze třetího století, hned za rohem je vojenský hřbitov hrdinů z první světové války a ještě navíc na obvykle kompletně prázdném, příjemném náměstí s cypřiši podávají skvělé kafe. Většina vykopávek leží ještě v zemi (takže zakopávek), odhad archeologů je asi 90%. V rámci exkavace by se současná Aquileia musela přestěhovat, takže se od ní upustilo.
Venice jsme po zralé úvaze vynechali a místo toho si dali "druhé Benátky" - Chioggiu. Kanály, kafe, zavřené restaurace, pár poloprázdných výletních lodí a příjemná atmosféra naprosto bez turistů. To už se nikdy nebude opakovat. Když si Lenka namáčela nohy, objevil jsem řadu podezřele jedle vyhlížejících mušlí, které se mi nepodařilo odloupnout od betonu a ověřit jejich edibilitu na jednom z okolo pobíhajících psů. V mořských plodech se nevyznám, ale byl to ten typ mušlí, co se živí sluncem a motorovým olejem. Objevili jsme i ulici piva, ale italské pivo je lákavé jako solný roztok.
Spaní v Ravenně naprosto geniálním a nejupravenějším AirBnb, co jsem kdy zažil. Bylo vidět, že se majitelka opravdu stará - to se vidí málokdy. Ravenna samotná nebyla zklamáním, jedná se starověký capital, ve kterém sídlili císaři někdy od doby krize třetího století až do pádu západořímské říše. Nejzajímavější budovou, kromě balkonu se zeleným afrem bylo mauzoleum Gally Placidie, jejíž krajně zajímavý a dobrodružný osud si vřele doporučuji přečíst (ona tam však nikdy pohřbená nebyla). Mozaiky jsme neviděli, doslova všechno v Ravenně bylo totiž zavřené. No turists, no business.
INTERMEZZO
Koronavirus byl zřejmě to nejlepší, co se Itálii mohlo přihodit, viděno optikou nadšeného cestovatele. Nikde absolutně nikdo - jak po zombie apokalypse. Máte-li možnost, jeďte tam. Nikdo nás nezadržoval na ulici, na hranicích, ani na silnici. Roušky se nosí pouze v obchodech. Otevřených bylo vždy jen několik obchodů v centru, viděl jsem zavřené celé obchoďáky rozměrů dvou Palladií. Na otevírací dobu na Googlu nelze spoléhat.
Dalších pár italských specifik, důležitých pro cestovatele:
Radary:
Italové transformovali druhoválečný fašismus do fašismu silničního. Projížděli jsme i vesnicemi, které měly více radarů, než počet obyvatel. Taliáni mají radary na okreskách naštěstí křiklavě oranžové, takže není problém zpomalit, v každé vesnici jsou 2-4. Radary fotí i zezadu a jsou umísťovány zásadně do míst, kde by nehoda nehrozila ani při projížďce arktickou vánicí ve formuli 1. Je to čistej moneymaker, nad kterým vrtí hlavou i sami Italové.
Rychlost:
Teoreticky mají taliáni na okreskách devadesátku. Té se však nedožijete, protože před každou zatáčkou, kterou by i metanolová závislačka viděla blížit se už z Ostravy, je sedmdesátka a v zatáčce samotné i padesátka. A radar. Nepochopil jsem to.
Kvalita silnic:
Kvalita dálnic je bezprecedentní, snad až na Německo. Je to tím, že dálnice jsou soukromé. Za každou mýtnou branou stojí průvodčí, který vám při neschopnosti/neochotě zaplatit tu židovskou lichvu uštípne kombinačkama jeden prst u nohy. Za týden průjezdu Itálií jsem na různých dálnicích vysolil určitě kolem 400 Euro.
Údržby:
Českej styl. S železnou pravidelností narazíte na semafory na vedlejškách a jednosměrný provoz, kde se při průjezdu dvacítkou pokocháte výhledem na deset kilometrů zavřeného pruhu, na jehož asfaltu by se dal hrát curling. Mezi Cinque Terre a Janovem se například italové jali rekonstruovat 50% všech tunelů najednou (je to v horách, takže místo tunelů počítáte přejezdy mezi nimi). S potěšením můžete sledovat odlupující se lak na korbě kamionu, který na jednoproudé dálnici sto metrů před vámi zdržuje dopravu šedesátkou.
Ukázněnost:
Sever Itálie je z hlediska bezpečnosti na silnici OK. Na jihu se to prý zhoršuje. ALE jsou výjimky. Jednou z nich je Janov - špinavá díra, kde skrz přístav vede dálnice, ne nepodobná nuselskému mostu. Pokud mají Italové pekuliární zvyk považovat pruhy na silnici za možné doporučení, pak v Janově se takové pruhy na určitých místech nevyskytují vůbec. Například na šestiproudé (odhaduji) magistrále, táhnoucí se skrz centrum města. Na silnici, zamýšlené pro pět pruhů, stojí vedle sebe (za sebou, šikmo od sebe, na sobě) pětadvacet aut, které se nemohou dát do pohybu skrz příboj tak stovky skůtrů, jejichž piloti sviští padesátkou krysími dírami mezi kapotami, míjejíc zrcátka o pomyslné centimetry. Nejezděte tam.
Kafe:
Nejlepší. Nedogooglil jsem se, čím to je. I ten nezaflusanější diner u benzínky uprostřed ničeho vám naservíruje fantastické kafe za euro.Stačí přejet čáru do Francie (neřkuli do Rakouska) a hned si všimnete rozdílu. A pokud v Itálii dělají kafe skvělé, tak Milán je naprostou kávovou perlou.
TO BE CONTINUED...