Hluboká a Schwarzenberg

 Krátkej cestopich. Tři dny ve Wellness hotelu Diamant, Hluboká, vloupačka do Starý Obory. 

Cesta vlakem ze Sherwoodu se neobešla bez zdržení (asi loupežníci na trati), ale chytili jsme jinej courák. Hluboká připomíná Klánovice nebo Karlštejn - čtvrť pro zazobaný jedince, asi nic proti. Golfový hřiště velikosti mexickýho dolaru, štrůdl hřišť sportovního areálu dlouhej jak cikánský korále. Nenecháme se odradit ani deštěm, ani prosekáváním se mačetami pralesem po blbý odbočce ze silnice. Nikdo neříkal, že to bude lehký.

Vsuvka číslo jedna: Jedním z důvodů, proč je Hluboká tak bohatým městysem, je chvályhodná činnost městské policie. Když jsme se v neděli vraceli z lesa, zrovna odjížděli od nějakého chudáka, co parkoval za bukem. Auto, které na takovém místě mohlo omezovat leda veverky, dostalo krásnou novou přezuvku (po celém okraji lesa byl totiž zákaz zastavení, kdo ví z jakého důvodu. Resp. důvody mě napadaj, ale nejsou lichotivý.) Úplně stejnou příhodu jsem tu zažil s motorkou před pěti lety, a to jsem parkoval na holém plácku u místního pohřebiště (taktéž nikde nikdo a taktéž zákaz zastavení, na odlehlém konci ulice z půlky v koruně stromu). A taktéž botička (pro motorky). Po zavolání na městskou se materializovali dva velice arogantní strážníci, kteří se jali incident deeskalovat upozorněním o maximální výši pokuty a pětibábou na ruku. Až po tomto víkendu jsem pochopil, že frajeři nejezdí na udání (což by ještě bylo pochopitelné, protože když někdo udá, ruka zákona musí konat), ale z vlastní iniciativy vozí v kufru set botiček a objíždí hlubocký zákazy zastavení, na které občané zpravidla moc nedbají. Jinak mě tehdy udaly zřejmě místní zombie a pána z lesa ježci. Plnění místních přestupkových kvót jde klukům z hluboký na jedničku, případným čtenářům z řad strážníků doporučuji chlapce kontaktovat a nechat se nachytřit.    

Srnka. Pozdějc jsme jima byli obležený jak chlebíčky.

Zákaz kouření psů. V celém areálu.

Tohle nakonec nebyl vchod do hotelu.

Vsuvka číslo dvě: Už jste někdy jeli RegioJetem nebo LeoExpressem? ČD má podobný vlaky, psali v novinách, na stejný úrovni... omylem jsem zašel do jídelního vozu. Paní za barem nechápala, že ten němec chce k pivu i kafe (a nechápala to deset minut). Pak neměla na vrácení na dvě eura. A když jsem si koupil půl litrovou Aquilu, překvapilo mě, že stojí 32Kč. Asi vysokohorská přirážka v Orient Expressu při průjezdu nebezpečným Maramurešem.

Konec srandy. Hotel je bez problémů. Na masáži mě sice nějaká buchta hladila jak linecký těsto a Lenka to neměla jiný, ale co čekat. Wellness ujde, snídaně průměr, ale najíte se. Jinak za mě v pohodě, nejsem žádnej hotelovej guru. Obešli jsme místí kavárny (dvě), ale co nejvíc překvapilo byla krčma Solidní Šance. Hospoda z konce sedmnáctého století jede bez významnějšího přerušení, skvělej interiér, výborný hlubocký pivo z vedlejšího pivovaru, krásná bábovka za barem, ucházející štrůdl na stole a domácí bramboráky. Na nic si nehrajou a jsou upřímný, pražský hospody by se mohly učit.

Zámek je impozantní, ale na mě moc novogotickej. A už jsem tu párkrát byl. V neděli jsem chtěl objevit pravěký hradiště Baba a Malý Kameník, jeden z místních vrcholků. Ovšem z mapy jsem nevyčetl, že celá oblast na sever od Hluboké je součástí Staré Obory, veřejnosti nepřístupné. Naštěstí kde není veřejnost, je klid a ten plot vyráběli záměrně tak, aby ho dokázala přelézt i bába s osteoporózou. Chvíli jsme se plížili houštím a čekali, odkud hajný vypustěj dogy (hlavně já, Lenka si vykračovala hrdě jako zanedlouhý popravenec), ale to hlavní, co jsme objevili, byla vysoká. Všude. Jeleni, srážející se parohy před laněmi, bez keců. Mufloni. Srnky. A tak dál. Utíkalo to před náma a hejkalo, jako by se to mělo vzápětí octnout v guláši.

Hamlet

Zvěř v oboře nebyla vůbec plachá. Zřejmě ještě nepoznala člověka.

A protože jsem kretén, sedím teď na hlubockým nádraží. Na tom druhým, než ze kterýho jel před chvílí náš vlak. Takže mám čas vás dokonce i vzdělat. Je totiž krajně zajímavý, jak se ze zámku Hluboká stal státní zámek. Je to dost osobní příběh jednoho knížete. Zkráceno z wikipedie:

Adolf Schwarzenberg byl hlavou orlický rodový větve. Studium filozofie v Anglii, doktor práv z Karlovy univerzity, během velký války upadl v Rusku do zajetí. Po válce nastoupil do československý armády a jako právník se pustil do obhajování rodovýho majetku, protože republika začala vyvlastňovat co se dalo. Navzdory ztrátě 2/3 majetku byl zastáncem republiky a podporovatelem jak Masaryka, tak Beneše před i během války. Zakládal sportovní areály, podporoval archeologii, šerm a automobilismus (svým zaměstnancům dohodl u Tatry poloviční cenu na osobní vozy a splátkový kalendář na 96 měsíců - většina zaměstnanců toho využila). Švarcenberský penzijní fond byl významnou (obrovskou, o tom dále) součástí sociálního systému republiky.

Vzal si Hildu Lucemburskou a žili spolu převážně v té staré oboře, kam jsme se s lenkou vkradli. Projevil se jako znalec lidí - nenapravitelného pytláka ustanovil správcem své obory a tím prakticky eliminoval jeho nebezpečný koníček. Ale dál.

Adolf byl zaníceným antinacistou od začátku až do konce. Tak popořadě. Benešovi věnoval tehdy obrovskou částku milion korun na dostavbu pohraničního opevnění. Neustále upozorňoval na nacistickou hrozbu. Po anšlusu Rakouska vyvěsil na svém vídeňském paláci černé vlajky. Když zakázali židům vstup do parků, otevřel brány svých palácových zahrad veřejnosti a vyvěsil cedule "Zde židé vítáni." Po Mnichově vyjádřil svůj postoj vůči vůdci, kterýžto 20.října dorazil do Krumlova v čele SS, když ho odmítl přivítat a zakázal mu vstup na zámek. Po zatčení gestapem jeho dvou zaměstnanců odcestoval do Německa a osobně u Himmlera vymohl jejich propuštění. Po okupaci zbytku republiky odmítl propouštět české zaměstnance, ale nakonec i jeho gestapo označilo za diverzanta a on s manželkou emigroval do Itálie a pak do USA. Veškerý majetek v republice i v Německu a Rakousku byl zabaven. V USA si ke vzdělání přidal doktorát filozofie a pokračoval v podpoře Benešovy vlády. Dostalo se mu veřejné pochvaly od Masaryka. 

 Po válce proměnil rozpadlé a zhusta rozstřílené rodinné podniky znovu ve funkční celek, zrekonstruoval vybombardovaný zámek ve Vídni a vůbec se projevil jako nadaný organizátor. To vše za hranicemi republiky - v československu byla situace jiná. Ačkoli byl Schwarzenberg Čechem (tak to uznávala republika, měl i české občanství) a nevztahovaly se na něj Benešovy dekrety, protizákonně mu byl zakázán vstup do země (i před 1948 již hojně ovládané komunisty). Protože viděl, kam situace spěje, navrhl vládě převést český rodový majetek do nadačního fondu, se kterým by disponovalo československo. To bylo zanítnuto. Zato však sociální demokraté navrhli protiústavní zákon Lex Schwarzenberg, který měl za úkol jediné - vytvořit zákonné prostředí pro konfiskaci veškerého jeho majetku. Vlci se chtěli nažrat, takže už mu nepomohla ani historie neochvějné podpory republiky, antinacistické postoje, ani vystoupení bývalých zaměstnanců na jeho obranu. "Morálním" základem pro zlodějský zákon se stala protiněmecká rétorika (přestože schwarzenbergové mluvili česky asi od 17.století, zakládali české školy, podporovali jihočeskou kulturu, již za císařství položili základy sociálního systému a majetek nabyli koupí). V roce 1947 zákon prošel parlamentem (za široké podpory všech stran, nejen komunistů). Jediný, kdo v parlamentu nedémonizoval Schwarzenbergy byla Milada Horáková, ale i ona hlasovala pro (nikdo není bez škraloupu, co? Kdo jsi bez miny, hoď kamenem.) A Beneš, kterého Adolf Schwarzenberg takovou dobu veřejně i finančně podporoval, ten zákon ratifikoval. Ha-ha-ha. 

Spolu s nemovitostmi byl zabaven i onen penzijní fond, a sečteno podtrženo věnovali manželé Schwarzenbergovi nové socialistické republice nějaký čtyři miliardy. Tahle suma se stala podstatným základem státních financí. Děkujeme, nashledanou. 

Umřel v roce 1950 na následky těžkýho života (i když určitě nestrádal, finančně rozhodně ne, navzdory situaci). Ještě před smrtí ustanovil správci majteku své bratrance Jindřicha (který přežil koncentrák) a Josefa. Ani jeden ze tří pánů neměl syny, takže po jejich smrti připadla primogenitura a zbývající majetek členovi druhé Schwarzenberské větve - Karlu Schwarzenbergovi.

Konec story. Ať si každý vezme ponaučení jaký chce. Až někdy pojedete na Hlubokou, nebo do Krumlova a budete zírat na ty obrazy v nadživotní velikosti a paní průvodkyně vám bude vyprávět, že zámek po válce "připadl" československu, vzpomeňte si na Adolfa...