Day 7 - Entrevaux - Col de Félines - Bargemon - Hyéres
https://en.mapy.cz/s/hutapuroce
Ranní procházka z kempu (a rybníkového natáčení špionských záběrů pro RHS) po tečkované stezce do Entrevaux - fantastické středověké ohrazené vesnice v zákrutě řeky Le Var, s křížovou cestu k nesmyslně vysoko položenému hradu. Chvíli jsme se rozhodovali, jestli se tam nahoru trmácet, ale vybrali jsme si dobře - za železným turniketem na žetony totiž nebyl vůbec nikdo - hrad byl celý náš. A taky že jsme ho prolezli jak krysy.
Day 9 - Arles - Avignon
https://en.mapy.cz/s/hutapuroce
Ranní procházka z kempu (a rybníkového natáčení špionských záběrů pro RHS) po tečkované stezce do Entrevaux - fantastické středověké ohrazené vesnice v zákrutě řeky Le Var, s křížovou cestu k nesmyslně vysoko položenému hradu. Chvíli jsme se rozhodovali, jestli se tam nahoru trmácet, ale vybrali jsme si dobře - za železným turniketem na žetony totiž nebyl vůbec nikdo - hrad byl celý náš. A taky že jsme ho prolezli jak krysy.
Kafe v Entrevaux bylo ucházející, ale o poznání horší než v Itálii. Holt každá země má něco.
Odjezd jižním směrem skrz sedlo Col de Féline a pár extrémně zajímavých vrcholků s výhledem na středověké horské vesnice.
V jedné z nich - Bargemon - další zastávka na kafe, klasicky neplánovaná, protože okolí je tak dechberoucí, že se prostě nedá jet dál. Fantastické klidné náměstí s álejí platanů (pravděpodobně) a francouzská kavárnička, kde poslední turisty spatřili v roce 1943.
Zastávka v Domaine la Maurette pro limonádu a víno - první setkání s francouzskými vinicemi - byl jsem překvapen, jak moderní a profesionální prodejnu tam mají. Později jsem pochopil, že je to standard, výroba a prodej vína se zřejmě vyplatí. V posledním úseku cesty jsem pochopil, že žabožrouti řídí jako hovada - okresky mají totiž v jejich očích jen jediný pruh - ten prostřední. Nikdy dřív jsem nebrousil díry na krajici tak, jako na jihu Francie. Hyéres nás přivítalo mořem a kořeny stromů, prorůstajícími dobrých dvacet čísel zespodu do asfaltu.
Day 8 - Hyéres - Íle de Port-Cros
Den bez motorek - těšil jsem se na něj. Žádní vražední francouzi, hemeroidy, nebo bublající asfalt, vtahující má kola jako bažina Artaxe. Pohodička, nejlepší kokosová zmrzlina na planetě (Savage Coffee, Hyéres) s extrémně pohlednou a charismatickou majitelkou v pokročilém stadiu civilizační choroby, jejíž jméno jsem zapomněl - má za následek somálské bříško, spánkový deficit a absenci sexu.
Trajekt na Port Cros byl kupodivu dost obsazen, a nebyl jediný. Ostrov samotný je jedním z několika ostrovů u pobřeží - tím méně frekventovaným. Obešli jsme ho celý a půl dne strávili na pláži, kde se Lenka odhodlala opalovat. Než zjistila, že to není nejlepší nápad, měla barvu spařeného rajčete. Bez prdele - byl z toho solidní úžeh, který ale přešla jako muž. Doteď má na zádech vypálené pruhy od plavek. Cestu zpět jsme si dali během po lesních zákrutách nad mořem - skvělý zážitek, díky Lenko.
https://en.mapy.cz/s/mobuzapugo
Dálnice do Arles, zajímavého tichého městečka v římským amfiteátrem, který byl ve středověku použit jako vesnice (uvnitř byly zbudovány domy a ve zdech amfiteátru obranné věže, které jsou tam doposud).
Jen kousek od Arles, mezi olivovníky, cikádami a travnatými kopci lze nalézt zbytky římského akvaduktu a vodního mlýnu.
O Avignonu zase v další kapitole...