Corona na bajku 2020: Part 4

Day 10 - Avignon -> Manosque
https://en.mapy.cz/s/lehugosoru

Avignon jsem viděl podruhé a mohl bych i znovu. Papežský palác je samozřejmě monumentální nesmysl, do kterého by se vešlo víc papežů, než jich v historii bylo a nikdy by se v jeho chodbách nepotkali. Náměstíčko před palácem znělo hudbou pouličního kytaristy, vřeskem děcek a šířila se z něj letní pohoda. Corona má svůj smysl, snad zase Čína něco brzy vypustí.





Zbytek dne zabralo courání po rozpáleném jihofrancouzském asfaltu, vůně levandule a středověké vesničky Maubec, Ménerbes, Bonnieux, nebo Goult. V posledně zmíněném stojí mlýn, který byl (pokud mi paměť nelže) rozebrán a dovezen jako trofej z Palestiny při křižáckých válkách lokálním velmožem.




Pont Julien byl extrémně zajímavým kouskem historie - vyroben Římany ve třetím století BC a používán pro provoz (i aut) až do roku 2005! A v Praze nám padají lávky po pár desítkách let používání. Neodolal jsem a přejel ho na motorce. 


Hlavní město Provence - Gordes je must-see, pokud se náhodou nacházíte v okolí - stejně to vnímají i stovky turistů, tak bacha. Gordes je za mě zosobnění Provence a pomalu se táhnoucího času, který je tak vlastní okolní krajině a předpokládám i jejím obyvatelům. Klášter Senanque jen pár kilometrů za vesnicí je velice frekventovaným místem, které ale stojí za to spatřit - bacha na extrémně úzkou silnici na úbočí, plnou nepřehledných zatáček. 




Day 11 - Manosque -> Saint-Martin d'Entraunes
https://en.mapy.cz/s/jerucunuku

Koupačka ve Verdonu, povinná objížďka vyhlídkové verdonské trasy Route des Cretes a malebný Hotel La Valliere, ve kterém jsem chtěl být ubytován od té doby, co jsem si tam dával posledně kafe (see předchozí cestopis z Provence). Zcela červené Gorges de Daluis zanechaly hlubokou stopu v paměti, stejně jako Tits of a Woman, nebo jak to francouzi překládají. Přehradička na Verdonu byla taky dost fajn. Zase jsem měl chuť tam skočit.

Gorges du Daluis







Verdon

Nic nekalého se tam dole neděje. Ale to není důvod nešpiclovat.



Day 12 - Hotel la Valliere -> Wild Camping
https://en.mapy.cz/s/judosagebo
(v zimním období neumí mapy.cz propočítat trasu správně, protože passy jsou zavřené)

Prakticky jenom jízda bez zastávek a pamětihodností, pokud nepočítáme průsmyky, jako je Col de la Bonette, Col de la Cayolle, Col de Vars a další.







Člověk rozhodně oceňuje pozoruhodné výhledy, které se po cestě naskytnou...




Day 12 - Le Guil -> Lago di Viverone (IT)
https://en.mapy.cz/s/gehubedaco

Opět průsmyky, tentokrát ty nejznámější - Col d'Izoard + Galibier. Tak rozmrdané silnice aby člověk pohledal někde na Balkáně, v Kongu, nebo u Průhonic. Frantíci to mají skutečně na párku a mě stálo velký koule klopit motorku po cestě z průsmyků přes výmoly, které by zastavily sovětskou okupaci. Jiné motorkáře s více sebevražednými sklony to netankovalo, ti šli až na kufry.




Scara di San Michele stál za to i podruhé. Absurdně položené místo s famózní středověkou stavbou.




Day 13 - Highway -> Novarra
Bez trasy

Rozhodně nejzajímavější část dovolené, protože na dálnici došlo k menšímu fuckupu v podobě nepojízdné motorky. Když vám parťák zmizí ze zpětného zrcátka, může být problém. Když vám zmizí na takovou dobu, že si na pohodu zastavíte v odstavném pruhu, zatímco vám projíždějící kamiony čechrají kadeře, tuěšení se mění v jistotu. Vrátit se na dálnici o 2km zpět je záležitost na dva sjezdy, dvě mýtné brány, 30min času a 20km.

Nemám to vyfocené, protože jsem byl až po lokty v oleji, ale proběhlo to asi takhle. Nezapalovaly dva válce. Zrovna ty dva válce, do nichž vedly svíčky z jediné cívky. Je to cívkou. Jedu 150km do Milána pro náhradní (repasovanou). Není to cívkou. Odtah do Novarry do naprosto famózního servisu závodních a jiných motorek, kde se na to hoši druhý den ráno ZADARMO podívali a když jsem pouze italsky mluvícímu frajerovi podával Eura, skoro jsem musel použít Kalah. Řídící jednotka se s námi rozloučila. To vše nám poskytlo příležitost poznat taje Novarry, zvláště 4* hotelu, jediného ve městě a jeho grandiózních gourmet snídaní.



Následoval příjezd vozíku z Prahy, odtah motorky a zbytek cesty, teď už coby osamělý vlk. 11:00 Novarra, 12:00 Lago Como a setkání s bývalou přítelkyní, 13:00 odjezd z Coma a 23:00 Plzeň. Po cestě jsem stihl ještě Passo dello Stelvio. https://en.mapy.cz/s/lofunemoma






Tak zase někdy příště!