Rozhodně doporučuji nekoukat na grafiku a dát si tuhle psychedelickou pecku, která vás nenechá vydechnout. Dokonce mám dojem, že s horší grafikou může lépe pracovat vaše představivost. Sci-fi survival podle staré školy, který svého času definoval žánr. Probíráte se na vesmírné stanici a nevíte nic - dál už si poraďte sami. Proč si to zahrát?
Brutální, ale vyvážená, nikoli otravná (dark souls) obtížnost. Nepřátelé se různě náhodně respawnují, takže neexistuje vyčištěné prostředí. Čím déle se budete zdržovat na jednom místě, tím pravděpodobnější je další konflikt. Každý střet vás bude stát munici a možná nějaké to zdraví... a zdrojů je zde přitom extrémně málo (munici počítáte na jednotlivé kusy a než vystřelíte, pětkrát se rozhodujete).
K opatrnému spěchu vás bude nutit nejen styl hry, ale i nervydrásající soundtrack s několika geniálními tracky, který si můžete poslechnout zde. Troufám si říct, že bez něj by hra nebyla tak převratná. Polo-lidští nepřátelé jsou i ve své grafice dost depresivní, když se vás snaží umlátit železnou trubkou a vyděšeným hlasem vás u toho prosí o odpuštění.
Příběh docela stojí za to, přestože asi od půlky už víte, kdo je kdo. V rámci žánru a v době vzniku hry je to však OK. Budete řešit zamčené dveře i celé sekce, cestovat po obrovské stanici, hackovat se do počítačů a do robotů, plížit se, bojovat s puzzly i monstry a každý střet ve vás zanechá stopu. Na množství a kvantitu se tu nehraje, jen na kvalitu.
