God of War byl dlouho dostupný pouze na konzolích, takže jeho vydání na PC jsem kvitoval s povděkem. A je nutno říct, že hodnocení, která nasbíral po celém světě, jsou skutečně oprávněná. Nechce se mi moc rozepisovat o technické stránce, grafickém zpracování a mechanikách, protože v tom přednosti GoW netkví (i když všechny jmenované vlastnosti jsou na jedničku). Navíc vůbec neholduji akčním řežbám tohoto typu, takže jsem si v klidu snížil obtížnost na úroveň mojí mámy a většinou nepřátel se prostě stupidně prosekal bez složitých komb a útoků...
Proč si tedy titul zaslouží místo na tomto blogu? Kvůli příběhu.
Vztah uzavřeného, nabručeného otce a přirozeně poslušného, ale zvídavého syna je zpracovaný s nejvyšší citlivostí. To se ve hrách často nevidí. Syn neví, že je potomkem boha v tom pravém slova smyslu, ačkoli do určitého věku je otec pro každé své dítě bohem, že... Celá cesta na vrchol nejvyšší hory severu, aby tam mohli rozprášit popel své zesnulé manželky/matky je sladkým dortíčkem, vyrobeným mistrovskýma rukama. Všechno okolo - taktéž citlivé hraní si se severskou mytologií, překrásně zpracované exteriéry, logické hádanky, Jormungandr a další skvěle rozpohybované postavy obrů a bohů jsou už jen třešničkami na polevě.
Tvůrci GoW udělali se svou hrou to samé, co CD projekt se Zaklínačem 3. Dotáhli ji téměř k dokonalosti a tím vybočili z únavné stoky průměrných mainstreamových mlátiček (třeba od Blizzardu, že) k výšinám Jotunheimu.
