2022 - Paris

 Jde již o několikátou návštěvu Paříže (čti: Malý Alžír) -  pravděpodobně na dlouhá léta také poslední. Původně jsem chtěl cestu popsat jen fotkami, ale pak jsem si uvědomil, že jsem o těch předchozích nic nepsal. 

Francouzi provedli vynikající práci se svou přistěhovaleckou politikou od druhé světové války, takže lze téměř zapomenout na Paříž, jak ji my ostatní známe jen ze značně zkreslujících francouzských filmů. Zklamání z návštěvy je prý i pojmenováno (Paris syndrome) a vyvolává, zejména u japonských turistů nevolnosti, tremor, nauseu, omdlévání a ve vážnějších případech i nilskou horečku, ploché nohy a anaserpentní spinózu.

Zase tak strašné to však není, tedy si shrňme hlavní hajl-ajty:

Po architektonické stránce lze i mezi krásnými, avšak po čase fádními Haussmanskými stavbami nalézt mnohé starší perly. K tomu se dostaneme v obrazové části článku. Noční život si vůbec netroufám komentovat, ale protože žabožrouti mají značně posunuté biologické hodiny, pravděpodobně bude masivnější a zábavnější, než i nakradené sbírky v Louvru. Co určitě lze očekávat, jsou hromady roztomilých petite Francouzek, z jejichž elegance však mnoho nezbylo - Paříž je samozřejmě už po staletí lídrem i na poli módy a v té zrovna letí o tři čísla větší pánská saka, roztrhané zvonáče, do kterých by se daly schovat dva nákupy z Lidlu a koně, jejichž špičky předchází nositelky mnohem víc, než rachitická ňadra.

A o zbytku si povíme níže.


Zbylá věž kostelu cechu řezníků...

Velice známé knihkupectví...

...před nímž se zrovna natáčely nějaké motocyklové honičky.

Conciergerie, královský palác a jedna z lokací chystané knížky světoznámého autora Martina Sládka..

Fantastické balkóny, komíny, atakdále

Louvre

Vstup si ve středu vyžádal třicetiminutovou frontu, která se o víkendech může protáhnout až na dvě hodiny. Palác je nemožně rozsáhlý... což jednak dokazuje Francouzskou megalomanii a druhak si tento názor turisté udrží pouze do chvíle, kdy spatří Fontainebleu. Na pečlivou obhlídku všeho si přichystejte celý den.



Tenhle nos nemá na svědomí Napoleon

V pozadí neocenitelné hieroglyfy, v popředí ostentativní nezájem

Mumie...

...a její mazlíčci.


Číše z broušeného kamnene, ze kterých se vždycky něco ulomí, když se z nich napijete

Hygiena není tak bezpečná, jak za revoluce předpokládali

Rád bych uvedl, že všechny umělečtější fotky fotila Lenka Bílková (adresu dodám na vyžádání), protože já s foťákem zacházím jako s kvérem při tréninku instinktivní střelby. 

Literární i proporční velikán zachycen ještě za života, v pozadí jeho sémě



Popravčí meč. Od roku 1789 se přešlo na mnohem nutričně úspornější gilotiny

Ludvík chtěl nějakou skřínku na korunovační klenoty...

Studenti Kalah

Sacre Coeur

Nový kostel, jehož podstatnou část uvidíte snad jen z ptačí perspektivy. Před kostelem zpívající kytarista, černí prodejci cetek, vodovkami pomalované schody, nepříliš zajímavý výhled a kapsáři. Montmartre je mnohem zajímavější okolo kostela, doporučuji si projít přilehlé uličky.



Dům napoleonského generála Le Šuka

Moulin. Ten Rouge je jen o ulici níž.


Parc de Buttes-Chaumont


Tahle není petite, ale vůbec to nevadí

Belleville

V lokální vyhlášené kavárně používají k mytí rukou Savo

Když už jsme u kaváren, tak ve většině těch, co vypadají jako bary, si nedávejte cokoli složitějšího, než vodu. Kafe udělat neumějí, navzdory drahým espresovačům. Za kafem musíte jít do těch hipsterkých kaváren.

Ta taky nebyla petite, ale nohy měla jak z mramoru a věděla o tom

Euroasijský mix bývá často creme de la creme

Příklad hipsterské kavárny se skvělou kávou, co by žluté vesty dlažební kostkou dohodily od Eiffelovky



Schody bohužel vedly jen do půlky, zbytek jsme museli výtahem.


Paříž. Ta tyč vlevo slouží k instantnímu opekání špekáčků

S tichým ohromením naslouchající Eiffel se snaží zapamatovat praktické rady Járy Cimrmana, týkající se podstavy jeho nově se rodící věže. Výjev, zvěčněný na vrcholku věže ve vosku.


Admiral General, totalitní plakát



Pojídání croissantů je příšerná facha

Arene de Lutece

Římská aréna, která dnes slouží k jazzovým koncertům, nebo k hraní levnější varianty poolu. Taktéž jedna z důležitých lokací chystaného bestselleru...


Fantastická stavba GSX 1400



Pantheon, téměř tak impozantní jako ten v Římě


Pravé úhly jsou značně přeceňované

Musee Cluny - muzeum středověku. Vřele doporučuji návštěvu, pokud vás období zajímá.


Saint Germain-des-Pres, nejstarší kostel v Paříži (6-8 století)




Potěmkinova fasáda

Le Petite Prince - jedna z nejlepších restaurací, jaké jsem kdy v životě navštívil. Vzhledem k tomu, že tam jsou zaměstnaní převážně gayové, nejsem si nyní jist, zda název neskrývá nějakou hlubší konotaci...


Tati! Proč jsme nešli radši do Mekáče?


Selátko na medu a víně s gratinovanými brambory neumřelo zbytečně

Doprava je v Paříži zcela straightforward. Není se čeho bát, pokud člověk zvládne přestoupit mezi osmnácti trasami metra. Naštěstí se všude nacházejí srozumitelné tabule. Je nutno si uvědomit, že navigační systém byl vymyšlen pro jedince mnohem hloupější, než jste vy sami.

Za ztrátu klobouku na věčnost odsouzeni k robotě v pařížském metru

Co vůbec není třeba v Paříži hledat, jsou pekárny. Najdete je na každém rohu a drtivá většina z nich vám nabídne dokonale křupavé bagety, croissanty a další perfektně zpracované obiloviny. Zmrzlina hodná zapamatování se nachází na Ile Saint-Louis v baru Berthillon. Na první pohled byste tam na zmrzlinu nikdy nešli, což by ale byla chyba