Jde již o několikátou návštěvu Paříže (čti: Malý Alžír) - pravděpodobně na dlouhá léta také poslední. Původně jsem chtěl cestu popsat jen fotkami, ale pak jsem si uvědomil, že jsem o těch předchozích nic nepsal.
Francouzi provedli vynikající práci se svou přistěhovaleckou politikou od druhé světové války, takže lze téměř zapomenout na Paříž, jak ji my ostatní známe jen ze značně zkreslujících francouzských filmů. Zklamání z návštěvy je prý i pojmenováno (Paris syndrome) a vyvolává, zejména u japonských turistů nevolnosti, tremor, nauseu, omdlévání a ve vážnějších případech i nilskou horečku, ploché nohy a anaserpentní spinózu.
Zase tak strašné to však není, tedy si shrňme hlavní hajl-ajty:
Po architektonické stránce lze i mezi krásnými, avšak po čase fádními Haussmanskými stavbami nalézt mnohé starší perly. K tomu se dostaneme v obrazové části článku. Noční život si vůbec netroufám komentovat, ale protože žabožrouti mají značně posunuté biologické hodiny, pravděpodobně bude masivnější a zábavnější, než i nakradené sbírky v Louvru. Co určitě lze očekávat, jsou hromady roztomilých petite Francouzek, z jejichž elegance však mnoho nezbylo - Paříž je samozřejmě už po staletí lídrem i na poli módy a v té zrovna letí o tři čísla větší pánská saka, roztrhané zvonáče, do kterých by se daly schovat dva nákupy z Lidlu a koně, jejichž špičky předchází nositelky mnohem víc, než rachitická ňadra.
A o zbytku si povíme níže.
 |
Zbylá věž kostelu cechu řezníků... |
 |
...před nímž se zrovna natáčely nějaké motocyklové honičky. |
 |
Conciergerie, královský palác a jedna z lokací chystané knížky světoznámého autora Martina Sládka.. |
 |
Fantastické balkóny, komíny, atakdále |
Louvre
Vstup si ve středu vyžádal třicetiminutovou frontu, která se o víkendech může protáhnout až na dvě hodiny. Palác je nemožně rozsáhlý... což jednak dokazuje Francouzskou megalomanii a druhak si tento názor turisté udrží pouze do chvíle, kdy spatří Fontainebleu. Na pečlivou obhlídku všeho si přichystejte celý den.

 |
Literární i proporční velikán zachycen ještě za života, v pozadí jeho sémě |
 |
Popravčí meč. Od roku 1789 se přešlo na mnohem nutričně úspornější gilotiny |
 |
Ludvík chtěl nějakou skřínku na korunovační klenoty... |
 |
Studenti Kalah |
Sacre Coeur
Nový kostel, jehož podstatnou část uvidíte snad jen z ptačí perspektivy. Před kostelem zpívající kytarista, černí prodejci cetek, vodovkami pomalované schody, nepříliš zajímavý výhled a kapsáři. Montmartre je mnohem zajímavější okolo kostela, doporučuji si projít přilehlé uličky.
 |
Dům napoleonského generála Le Šuka |
 |
Moulin. Ten Rouge je jen o ulici níž. |
 |
Parc de Buttes-Chaumont
|
 |
Tahle není petite, ale vůbec to nevadí |
 |
Belleville |
 |
V lokální vyhlášené kavárně používají k mytí rukou Savo
|
Když už jsme u kaváren, tak ve většině těch, co vypadají jako bary, si nedávejte cokoli složitějšího, než vodu. Kafe udělat neumějí, navzdory drahým espresovačům. Za kafem musíte jít do těch hipsterkých kaváren.
 |
Ta taky nebyla petite, ale nohy měla jak z mramoru a věděla o tom |
 |
Euroasijský mix bývá často creme de la creme |
 |
Příklad hipsterské kavárny se skvělou kávou, co by žluté vesty dlažební kostkou dohodily od Eiffelovky |
 |
Schody bohužel vedly jen do půlky, zbytek jsme museli výtahem. |
 |
Paříž. Ta tyč vlevo slouží k instantnímu opekání špekáčků |
S tichým ohromením naslouchající Eiffel se snaží zapamatovat praktické rady Járy Cimrmana, týkající se podstavy jeho nově se rodící věže. Výjev, zvěčněný na vrcholku věže ve vosku.
 |
Admiral General, totalitní plakát |
 |
Pojídání croissantů je příšerná facha |
Arene de Lutece
Římská aréna, která dnes slouží k jazzovým koncertům, nebo k hraní levnější varianty poolu. Taktéž jedna z důležitých lokací chystaného bestselleru...
 |
Za ztrátu klobouku na věčnost odsouzeni k robotě v pařížském metru |
Co vůbec není třeba v Paříži hledat, jsou pekárny. Najdete je na každém rohu a drtivá většina z nich vám nabídne dokonale křupavé bagety, croissanty a další perfektně zpracované obiloviny. Zmrzlina hodná zapamatování se nachází na Ile Saint-Louis v baru
Berthillon. Na první pohled byste tam na zmrzlinu nikdy nešli, což by ale byla chyba