Po delší době jsem se rozhodl vrátit do Rumunských hor (po osmé), tentokrát s Leninkou. Přišlo mi to jako výborný nápad na delší pobyt v přírodě, lehčí výšlap, prověření našeho vztahu ála cesty do Jiljí a příležitost k meditaci mezi ovčími bobky. Jediná část této úvahy, ve které jsem se nespletl, byly ty bobky...
TRASA v MAPY.CZ
Hned na začátku jsem se dopustil fatální chyby a koupil jízdenky na sérii návazných vlaků, které nás za 23 hodin měly dostat do rumunské Magura Ilvei. Druhou, stejně závažnou chybou, byla váha našich batohů. Já na začátku cesty vážil 80kg, Lenka 60kg.
 |
| Martínek |
 |
| Leninka |
VLAKOVÁ VSUVKA
Budu se snažit ten následný hejt trochu zkrátit. Náš veselý výlet vláčkem ovlivnily dvě nepředpokládané události - v Maďarsku spadla trať a první vlak na Hlavním nádraží měl hned z fleku sekeru 40 min. To už bylo jasné, že 90 min okno na přestup v Budapešti rozhodně stačit nebude (navíc jen přejezd mezi nádražími je na 40 min). Když jsem hledal, koho bych prohodil vlakovým okénkem (vyrobeným z dvojitého tvrzeného skla) a trochu si tak spravil náladu, přistoupila na Slovensku průvodčí. Ihned v nás vycítila spřízněné duše, přisedla si, zavřela a téměř za breku si postěžovala na úroveň Slovenských a Českých drah. Ve zkratce - všechno na hovno, když už nejsou klacky pod nohama, tak se s nimi bije, Češi z nouze na dálkové spoje vypravují meziměstské elefanty, tratě rozmrdané jak cikánská ségra, do neudržovaných vlaků už ve stanicích ani nikdo nestíhá doplnit vodu (a tak zůstane, jako v našem případě např. šest ze sedmi toalet "mimo provoz"), natož, aby je někdo opravoval...
Mno, ceny ale odpovídají 21. století, takže jsem se skřípáním zubů odepsal asi čtyři litry za celou sérii návazných spojů (za včasné doručení klienta na místo totiž nikdo nezodpovídá) a jal se hledat spoje náhradní. To se ukázalo jako mírný problém, pokud jsme nechtěli v Budapešti čekat na další vlak 16 hodin (ano, nechtěli). Lence se podařilo uklidnit mě natolik, abych nemusel po vagónech schovávat těla ostatních cestujících a ještě našla navazující spoj v Budapešti, který ale vlivem přestupu kvůli spadlé trati odjížděl 5 min po našem příjezdu na Keleti. S pomocí google translatoru, posunků, češtiny s maďarským přízvukem a bezbřehé dávky trpělivosti jsem přesvědčil průvodčího, aby zavolal na dispečink a donutil ten návazný vlak těch pár minut počkat. Zdálo se, že neštěstí je zažehnáno, a tak jsem si šel konečně trochu pospat mezi skupinku třiceti maďarských cikánů a jejich vřískajícími cikánčaty narvaných igelitek.
Po příjezdu do Budapešti jsme samozřejmě zjistili, že vláček nepočkal (prakticky jsme ho viděli odjíždět) a po půlhodinové snaze najít okénko, za kterým bych mohl někoho zmrdat (posílali mě třikrát přes celé nádraží - informace tam mají zřejmě jen pro ukrajinské uprchlíky) jsem to vzdal.
Long story short - proběhli jsme si Budapešť, vyplázli X tisíc za další vlak z jiného nádraží a s nočním přestupem dorazili do Magura Ilvei o 13 hodin později, než bylo plánováno.
Poučení pro děti i dospělé: NEJEZDĚTE VLAKEM (přinejmenším od Frankfurtu na východ). Už jsem do Rumunska jel s rumunskými i ukrajinskými autobusovými dopravci, kteří při kroucení volantem a za řvoucí balkánské popmusic vyhulili dva kartony cigaret, ale byli dochvilní a bylo na ně spoleh. České dráhy, oproti tomu, těžce dotované z našich daní, jsou v totálním rozkladu.
Nicméně, dorazili jsme. O den kratší, o pár bílých vlasů bohatší, přežili jsme i výskok z jedoucího vlaku v Cluj-Napoca Est... nic nás nemohlo zastavit.
 |
| Těšíme se na procházku. |
 |
| Už nás to přešlo. |
 |
| Doga vážila víc, než Lenka i s batohem a nejdřív vypadala, že má hlad. |
 |
| První spaní proběhlo v horském hotelu. Lenka chtěla rozdělat stan na štěrkovém parkovišti a za mé odmítnutí se mi pak dlouho smála... |
Hned v prvním kopci nás samozřejmě dohnal chybný výpočet váhy. Ačkoli Leninka ani nepípla, rychlým výpočtem s použitím Pytagorovy věty a Planckovy konstanty jsem dospěl k závěru, že tímto tempem dojdeme do konce týdne nanejvýš k tomu smrku, co se rýsoval na kopci asi tři sta metrů daleko a citlivě jsem svou družku přesvědčil k přenechání části nákladu. Ani moc neprotestovala a po chvíli hrabání se skóre ustálilo někde na 20 : 45. Jako táhlo to k zemi řádně, ale kdo nemá rád čelendž, že jo...
 |
| Přicházející bouřka |
 |
| Přicházející krávy |
 |
| Přicházející únava |
Druhý nocleh v horské chatě za přítomnosti asi všech druhů živočichů, nacházející se v rumunských horách.
 |
| Lenča zahnala koně od napajedla plastovou lahví, sotva jsem stačil uskočit. Tady by Kalah nepomohl. |
Na úzké hřebenovce nebylo kam uhnout, takže nás v jednom případě obklíčilo nějakých osm pasteveckých psů, z jejichž obnažených tesáků půl metru od našich lýtek jsem neměl příjemný pocit. Už jsem chtěl ty mordy vykasrovat, ale pastevec to stihl doběhnout. Psi měli zřejmě hlad a dává smysl, že ovce jíst nesmějí... Ačkoli jsme vždy docházeli do tábora servaní jak plakát a Lenka prodělala menší úpal, až potud šlo všechno víceméně dobře. Pak jsme odbočili ze stezky a vzali to k jezerům nejvyššího vrcholku odspodu. Už jsem to jednou šel a med to nebyl ani tehdy...
Většinou jsme šli napříč tak prudkým svahem, že bylo třeba držet se porostu. Jakékoli větší uklouznutí by skončilo velice zajímavým akrobatickým prvkem. Alespoň pro pozorovatele. Traverzování přes skály ani nepočítám. To, co nás po vyčerpávajících dvou hodinách čekalo nahoře, ale stálo za to.
 |
| Sprcha o teplotě ruské zimy |
 |
| Já kontroluji jak smrdí, zatímco ona se snaží udržet oči otevřené. |
 |
| 150m převýšení na 300 metrech... |
 |
| Lenka tam skočila. Já už na to po sprše ve vodopádu koule neměl. |
Ranní výstup na hřebenovku byl možná tím nejhorším, co jsme zažili. Už to byla skoro ferrata, ale bez jištění, batohy nás dost převažovaly dozadu, když se ale člověk zakousl do trávy, dalo se to udržet. Tady už nebyl čas na kraviny, některé úseky jsme překonali jen se vzájemnou podporou (nejen verbální).
 |
| Na fotce to nikdy nevynikne |
 |
| Bez skořicovníku z Praktiky to není žádný výlet |
Návrat jsme si dali značenou cestou, kterou někdo použil naposledy tak v roce 1945 při přesunu zbytků nacistických vojsk z Rumunska. Sestup byl mnohem náročnější než výstup, až do poslední chvíle nebylo vidět, jestli se za tím dalším horizontem o dvacet metrů dál bude dát slézt níž, nebo jen spadnout jako šutr, jestli to křoví před námi je jen křoví, nebo špička smrku, rostoucího o dvacet metrů níž... do toho pastevečtí psi, déšť, býci a vzrostlá tráva s drny jak z Brecon Beacons...
 |
| Návratový pes, se kterým byla dost sranda |
 |
| Ňoumelín by se tu cítil jako ryba ve vodě |
V Cluj-Napoca jsme vzali nejbližší hotel, o kterém se nemá smysl rozepisovat (úroveň pohostinství se v něm zastavila v roce 1986, přestože, nebo právě protože v něm pinglovala velice přívětivá a milá rodinka).
 |
| Záhadné zařízení ve sprše, které někdo vyjmul z DeLoreanu. Po stisknutí několika tlačítek jsem se náhle objevil uprostřed ložnice... |
 |
| Cluj je historické město původně z dob před Římskou říší |
Návštěvu Cluje vřeel doporučuji, spolu se Sibiu je to zřejmě jedno z nejhezčích rumunských míst. Univerzitní městečko nám bylo poodhaleno při komentované prohlídce kamarádem a jeho manželkou, kteří v něm žijí. Dokonce jsme se zastavili i na hodině zdejší Krav Magy, kde jsem se chvíli v duchu posmíval poskakujícím studentům v kimonech. Samozřejmě, jak mi bylo vysvětleno, jde o tu pravou a jedinečnou Krav Magu, pocházející od bratra samotného Imiho :-)
 |
| Síly načerpány, vše eremy |
 |
| Jedna z nejlepších restaurací, které jsem kdy zažil, přímo na náměstí |
