HD2 je sice hrou mého mládí, ale nostalgie nemá na hodnocení téhle pecky žádný vliv. Hra pochází od tehdy nejlepšího českého studia, které už mělo za sebou ikonickou Mafii. Lepší taktickou druhoválečnou akci jednoduše nenajdete a pokud překousnete zub času, který se podepsal na 3D grafice, hra se vám odmění nesmírně autentickým, napínavým a komplexním zážitkem ze života čtyř sasíků hluboko za německými liniemi. Proč je to tak dobré?
1. Taktika je víc než akce. Pokud jste zvyklí jen běhat a střílet, máte zakrátko po kremaci. Nepřátelská muška je neúprosná a vaši vojclové nejsou nesmrtelní. Musíte pozorovat (dalekohledem), plánovat, taktizovat a velet (hra má dedikované klávesy pro různé povely). Můžete to dělat buď v reálném čase, nebo v taktickém rozhraní z ptačího pohledu (které jsem osobně nikdy nepoužil).
2. Musíte se poprat s realitou - hlukem kroků a výstřelů, nosností vojáků, úrovní jejich staminy a zdraví, plížením kolem nepřátel (spuštění alarmu je často rychlou cestou do čtyř rakví) a tak dál. Co si vezmete s sebou na akci bude definovat možnosti vašeho postupu. Je pitomé zjistit, že jste si nevzali nůžky na ten plot, kterým se teď potřebujete zatraceně rychle prostříhat.
3. Omezený systém ukládání při vyšší obtížnosti vám vyžene tepík do stropu. Pak máte skutečně oči na stopkách a pátrání po tom sniperovi, který tam určitě musí být nabírá úplně jiné obrátky.
Cíle dílších misí jsou různorodé a odehrávají se ve variabilním prostředí. Podíváte se jak do Afriky, tak do rakouských hor nebo českého Liptákova. Komunikujete s odbojem, stražíte pasti, potápíte bitevní lodě, zachraňujete rukojmí, sabotujete nepřátelské základny.