Série STALKER - jedna z nejlepších, ne-li nejlepší střílečka všech dob.
Velmi jasně si pamatuji, jak kolem roku 2007 soutěžili Stalker a Half Life 2 o nejlepší akční hru všech dob. Jak to dopadlo, můžete všichni posoudit dle svého vlastního gusta. Já hrál oboje a ačkoli Half Life 2 je svižně hratelná pecka, plná skvělých nápadů (vive Ravenholm!), tak nakonec musím prvenství přiřknout Stalkerovi. A to o hře hodně vypovídá i samo o sobě. Ale popořadě.
V případě Stalkera jde vlastně o hry tři: Shadow of Chernobyl, Clear Sky a Call of Pripyat. Kvalita každé hry je o řád výš a Call of Pripyat je za mě nejlepší. Když vyšly první dvě jmenované, byly zabugované takovým způsobem, že se následujících několik let prakticky nedaly dohrát. Nicméně už tehdy jim to neubíralo na působnosti. V následujícím textu budu referovat o hře jako o celku, protože dohrát je to nutné všechno.
O čem to je?
1. Těžce atmosférické pískoviště
Celý STALKER je vlastně jeden obrovský open world, kde si můžete dělat, co se vám zlíbí. Třeba často umírat, protože dokud se nenaučíte mechaniky a zákonitosti téhle střílečky, bude umírání vaší nejběžnější činností. Není to zase tak brutálně těžké, ale nepřátelé mají dobrou mušku, někam ze začátku vůbec nesmíte páchnout a vůbec celá postapokalypticky Černobylská Zóna je zcela nehostinným, zdánlivě opuštěným, ale přesto velice smrtelným místem. Imerzi hodně přidává přítomnost rukou a nohou, inventáře, nutnost používat kompas, mapu, základní navigaci, a tak dál. Střídá se den a noc, máte pocit neustálého hnusného pichlavého mokra, muzika drásá nervy, v noci je vidět absolutní prd, když si rozsvítíte, tak vás něco sežere nebo zastřelí, a tak ještě budete rádi za opuštěný kout někde ve ztracené továrně, kde tu noc přežijete, nebo nejlépe stalkerský tábor s vodkou, ruštinou a kytarou.
2. Tajemství
Výše zmíněná radioaktivní Zóna, zbylá po explozi Černobylu obsahuje mraky skrytých "pokladů", od minipříběhů zemřelých či přeživších stalkerů, po stashe s tak cennými náboji či penězi, po opuštěné mnohapatrové podzemní laboratoře plné neviditelných mutantů, kde se naplno uplatňuje atmosféra destilovaného horroru. Kdo u tohohle nevyprodukuje do tepláků zkompresované maggi, má u mě bludišťáka. Jste ve tmě, jste sami, víte, že tam něco je a to AKčko v ruce vám najednou připadá tak malé, nepatřičné a zcela směšné.
.jpg)
3. Příběh
Kdyby byla Zóna jen Zónou, nebyla by tak skvělá, ale zde vás táhne dopředu mysteriózní příběh o pomstě, ze kterého se nakonec vyklube něco nečekaného. V každé hře je to trochu jiné, ale vy víte, že někde v té rozlehlé a nepřátelské Zóně se soupeřícími frakcemi se skrývá odpověď na vaše otázky. V první jmenované hře jde o to dosáhnout centra Zóny (tedy explodovaného reaktoru), kde se skrývá onen legendární Wish Granter (viz stejnojmenný film, na jehož motivy hra vznikla - také viz stejnojmenná kniha od bratrů Strugackých, která to celé začala). A stejně jako ve filmu či knize může být ten konec velice překvapivý :-)
4. Detaily
V Zóně se dá nakoupit všechno - od brokovnic, přes lékárničky a neohrabané ruské zbraně, po moderní americké pušky, odstřelovačky, balistické vesty, atd, atd. Měli byste jíst a odpočívat. Máte dalekohled, mapu, kompas a neocenitelné šrouby. V Zóně se nachází anomálie, do kterých nechcete šlápnout. Vzhledem k neustálé aktivitě se do anomálií často dostanou i jiní stalkeři, případně monstra (zvláště smečky postapokalyptických psů jsou k pomazlení). Anomálie jsou obvykle neviditelné, takže je musíte lokalizovat s pomocí šroubů... později i s pomocí detektoru. Některé anomálie obsahují artefakty, zvyšující vaše vlastnosti - většina z nich se dá prodat za mraky rublů, které se hodí vždycky. Budete prolézat nádraží, opuštěné vlakové soupravy, celou Pripyat, ukrajinské mokřady, stalkerské základny, vojenské báze, experimentální laboratoře. Budete přihlížet soubojům různých frakcí (a přidávat se na různé strany), lovit monstra a utíkat před nimi, budete řešit hádanky, hledat stashe, tvořit spojenectví a vůbec se pomalu propracovávat Zónou až k vašemu cíli. To celé ve vás zanechá dojem hlubokých, lidských příběhů, které de facto Zóna píše sama.
Zajímavé také je, že každý v Zóně se dá zabít (téměř každý). Původcem smrti nemusíte být jenom vy, ale i kdokoli jiný (nájezdy lupičů, přepady vojáků, atd.) Tedy zadavatelé questů umí umřít před jejich zadáním, nebo i v průběhu jejich řešení. Nemá vám kdo vydat odměnu? Váš problém. Nicméně jsem se ještě nesetkal s případem, kdy by se kvůli tomu hra nedala dohrát (přestože se to tvrdí).
Technická poznámka:
Všechny tři hry najdete na GOGu. Shadow of Chernobyl vřele doporučuji hrát s tímto módem (původně O.G.S.E.). Bez něj si užijete mraky bugů a nedodělků a přijdete o velice fajn původně plánovaný obsah, který už vývojáři nestačili do hry dodělat.
Lidská poznámka:
Ve vývoji je i STALKER 2 (konečně), který zanedlouho spatří světlo světa. Uvidíme, jak si poradí se zatraceně vysoko nastavenou laťkou. Část STALKERA se mezitím stala realitou, bohužel, a jeden z vývojářů padl na ukrajinské frontě.