Česká verze níže.
EXCALIBUR (1981)
--- --- ---
I should point out that everything written here is my vet-certified OCO ("The Only Correct Opinion"). I don't feed it to anyone, but someone always chokes on it on the internet.
--- --- ---
I've seen this extremely well-known fantasy gem several times - first through the lens of an astonished child, later with the hindsight of someone who realizes how the ravages of time have taken their toll on the film. Until recently, I couldn't see beneath the surface, and that was a mistake. For the film contains a fundamental message about age-old human problems. Excalibur is, in fact, an ancient tragedy set in a supernatural world, with the same message as all the world's religions. You can just watch it as a fantasy, enjoy the mysticism, the acting, the supernatural, the soundtrack... but that's just the surface, that's not what the film is about.
Two things have always repulsed me about Excalibur (aside from the 80s overtones) - the brutal overacting and the lack of coherence of the scenes. The film doesn't bother to explain that several years have passed between two scenes. The viewer has to work that out for himself. It makes sense, though, because the filmmakers actually only concentrated on the aforementioned message and didn't waste the footage on the usual eye candy (as is customary nowadays).
In fact, the film repeats its spiritual message over and over again and makes no attempt to hide it:
1. In the first part, King Uther and the Duke of Cornwall call a truce (after a long war) and a hard-won peace is made. As we shall see below, this was already an analogy to man's age-old struggle to achieve (inner) balance. Balance = harmony = truth = peace = unity = happiness = love = God = it's all the same. War was a hard effort that earned this peace (i.e. in every crisis/evil there is a germ of balance/goodness... and vice versa). The "vice versa" is immediately apparent when Uther lusts after Igrayne, Cornwall's wife. This is a major theme throughout Excalibur - how human desire destroys that hard-won balance, how human weakness can bring pain, suffering and destruction in an instant. Uther, with Merlin's help, rapes Igrayne - in the magical form of her husband, who is then dead. He gets his way, but through trickery and deceit, destroying everything he has built.
There is only one reason why Merlin ultimately, very reluctantly, helps Uther - Merlin already knows that he has placed his hopes for lasting peace and harmony in the wrong man, who cannot accept ( not control ) his desires. The film illustrates this with Merlin's condition of help: "What is use of your lust shall be mine". Merlin and later Morgana (with serious limitations) are the only characters who understand the real game. The others are "only" ordinary people. Uther alludes to this in his request "One night with her (Igrayne)... You do not understand, you are not a man". This is where Uther is wrong, because Merlin is also just a man, only much wiser.
So after Uther's triumph, Merlin takes his promised newborn son and "starts again".
Everything begins to revolve around "desires" and "polarity / yin and yang / good and evil".
The tragedy is that Igrayne's legitimate daughter - Morgana - observes all this as a child, remembers it, and is the seed of the disaster to come.
Merlin himself is, in fact, the messenger of life - the ever-changing life with which he constantly interferes. He is able to accept the evil and the good in others, but he himself is already out of the game. His dragon is life itself (God, Truth, etc.). Merlin's answer to Arthur's question of whether he loved his father (Uther), "It is easy to love a child's folly", is as clear as the sun. Merlin then confirms his role (as life impersonated) in his final conversation with Arthur at the end of the film: "'I'm a dream to some. A nightmare to others".
--- --- ---
2. +20 years. The sword in the stone where the dying Uther planted it symbolises power (another common human desire to dominate - not just the environment, but especially oneself!) Only those who are worthy can draw it - it is tempting to think that only the royal descendant is worthy, but this is an illusion. Only a person with pure intentions is worthy (i.e. a wise person who understands the laws of life, does not easily succumb to desires, and honours truth/peace/God/etc. above all else). This is well illustrated in the middle of the film during the duel with Lancelot.
Fast forward, Arthur draws Excalibur, begins to rule, and proves his worth not so much by his bravery but more by his character - this is shown in the chilling, unforgettable scene with Uriens in the castle moat: https://www.youtube.com/watch?v=XAIeh0YarFs
Arthur could have tried to earn loyalty through power, but true human loyalty and friendship cannot be commanded. Arthur understood this, and so did Uriens. Keith Buckley played this to the hilt - a battle with himself, a battle with the desire to keep the sword (power) and rule. But Uriens knew it would be a reign won by meanness, and therefore short, joyless and full of suffering, so he resisted (despite that rousing cry from his knights, "Keep it, Uriens!"). Again, an analogy to the struggle between short-sighted human desires and a higher principle.
--- --- ---
3. Arthur is having a great time, the land is at peace, the knights are gathered around the table and everyone is happy. The height of equilibrium. It's funny how the film sums up all the previous wars leading up to this state of affairs with a single scene of knights patting each other on the back. And it's also proof that the creative vision was unwavering throughout the making of the film.
The first cloud appears during the duel with Lancelot, which Arthur takes too far in his anger at losing. He first turns the friendly contest into a fight to the death, and eventually uses the powers of Excalibur to reverse the outcome of the duel. In doing so, he abuses the power entrusted to him (derived from the quality of his own character, and thus from the loyalty of his friends to that character, without which he would rule nothing but a heap of straw) and breaks Excalibur (i.e., like Uther before him, his son Arthur sacrifices everything to his personal desires). However, he immediately realises his mistake, begins to repent (his self-assessment ends with the clear sentence "I am nothing") and is given a second chance.
The message is clear = without truth and honour, a man is truly nothing.
--- --- ---
4. The climax of the whole film - the romance between Guinevere and Lancelot - both repeats the previous motif and makes it more complex and deeper.
Lancelot is the bravest of the knights, which is perfectly bittersweet in the story because his bravery will be completely useless to him. Both Lancelot and Guinevere cleverly hide their carnal desire for each other (not love, although Lancelot declares it) = i.e. peace and prosperity hide the seeds of future crisis (in the form of human weakness and lies). Lancelot is well aware of the coming cardinal trouble, so he tries: a) to escape, b) to fight. However, human desire cannot be fought, escaping it is futile, and as long as one treats it in this way, one will suffer - this is the main message of the whole plot! You can only accept it, name it and come to terms with it (i.e. give it up). But none of the mental lovers so far have been able to do that. The film illustrates this brilliantly in several scenes - Lancelot does not stay in Camelot because of the queen's presence (escape), he bears pain in silence (suffering), and when Gawaine accuses the queen of adultery, he actually stabs himself with a sword in one scene (fight). Lancelot's speech: "We are innocent. But not in our hearts." describes the course of events quite clearly.
In Gawain's accusation of the queen, the viewer realises that Morgan put him up to it. However, mere misdirection would not have been enough, for Gawain feels that the accusation is justified - at the moment of the accusation, he is the most truthful person at the Round Table - everyone else, including Arthur, just pretended not to see it (another lie, nicely illustrated by the reluctance of any knight to take Lancelot's place in the duel when the named knight is significantly late). Gawaine has merely said what everyone already thought, and so Morgana is the catalyst for a crisis that is long overdue... (or the crisis itself encourages hiding in a lie - it's easier...).
In the film, Morgana herself is a distilled lie (deception, slander, abandonment of God, honour, truth, etc.), but she only artfully exploits the weaknesses and lies of others to further her own ends. The evil is already there, she just triggers it. If everyone were honest with themselves, she would have no power.
Though Arthur could have killed Gawain for his brazen slander (he threatened to do so), he learned from previous failures to allow a trial between Gawain and the queen's champion. Whoever wins is right. Guinevere's insistence that he (her husband, which should make sense) be her champion is rejected with the words, "I must judge you. I must be king first." "Before husband?" "If need be." Again, this is an analogy for the struggle with self, the struggle between desire and truth.
Lancelot ends up fighting the duel, wins it justly (he hasn't slept with Guinevere yet), and then has no will to live on. This is the brief but absolutely seminal scene where Guinevere begs for his life, and Arthur finally fails here - ordering Merlin to save Lancelot at literally any cost (i.e. not Lancelot, but his desire). Merlin's reaction is perfectly acted - he heals Lancelot and leaves abruptly, clearly distraught, though he makes no comment on the events. He already suspects what is about to happen (again).
The whole truth ploy is even explicitly mentioned in the film, when Arthur asks Merlin to name the most important knightly (human) quality - courage, loyalty... and Merlin replies "truth".
--- --- ---
5. The climax of the crisis. Guinevere goes to Lancelot in the forest, where they finally become lovers. Lancelot fights again - when Guinevere arrives, he points his sword at her in a moment of final defiance. As with Uther, Merlin has allowed suffering to arise (he could have rejected the king and let Lancelot die, which would have been the best solution, but as an agent of life he cannot resist human nature - i.e. we can do with life as we please. We bear the consequences ourselves). Merlin's next "failure" comes when he agrees to give the spell of creation to Morgana - not really a failure, but Merlin's final assurance of a good future (in which case Morgana, the master of manipulation and lies, becomes a victim of her own weapons). Merlin knows full well that Morgana has longed for his destruction ever since he helped to trick her mother, Igrayne, and kill her father, Cornwall. The audience doesn't learn of this ruse until the last part of the film - until then, they can only think that Merlin has lost his senses.
Then comes the next turning point, when Arthur plunges his sword between the sleeping lovers (he could have killed them, but chose the lesser evil - no choice would now lead to a good outcome due to Arthur's previous failure) - in a parallel scene, Excalibur appears for a second, plunged into Merlin (life/hope)! Hope is now abandoned by Arthur, along with the rule (symbolised by the sword), and he falls into an agonising apathy. The following scenes of his knights searching for hope (the Grail) across the land and dying in the process are moments of utter depression, sadness, death and despair (in contrast to the previous sheer peak of peace). Arthur (and therefore the land) is utterly hopeless - the film comments on the king's connection to the land several times in different scenes, usually in the form of "King and land are one" or "King without a sword. Land without a king". King and land are one translates to man and God are one (God = truth = love = peace = centre of all = true way... etc).
The whole search is really a search in the human heart! Arthur even mentions this literally when he tells his knights to "search the land...() to the edge of within".
The purest knight (the straightest - free of human desires and weaknesses, the most resistant to them) is Persival. His scene with Morgana (the lie, the desire) is perfect - Morgana tells him there is no Grail (one sees no hope in depression or lies) and literally says: "There are many pleasures in the world. Many cups to drink from. It shall all be yours." It's an allusion to human nihilism, where you try to enjoy everything, quickly and at any cost, to literally rule the world, to give in completely to desires before it all ends in death = giving up any hope of anything more than pure indulgence.
The hopeless period ends when it is at its worst (Persival sees hope/the Grail in the noose and finds it later) - again the yin/yang analogy - in the absolute extreme lies the opposite, the germ of change (in goodness evil, in falsehood truth... and vice versa). It's all paradoxical and functional at the same time.
The scene of Mordred's declaration of war shows the weakness of negative thought, the inherent weakness of evil/fear/despair - that is, the fear of exploring the nature of that negativity and the ultimate acceptance that will lead to the end of its reign. Arthur commented: "I can't give you the land. Only my love." And Mordred replies: "That is the only thing I don't want."
Persival finally gives up his fight against evil (it was futile from the beginning) - this is represented by nakedness, giving up his armour, his sword, his power, his strength, giving up everything - absolute surrender to the situation (to human nature in all its aspects). And in that moment, when all expectations were that he would perish, he finds (within himself, of course) the Holy Grail... there was always hope within, but no one was able to see it.
Arthur drinks from the Grail and what follows is the most iconic scene in the film, as Arthur gathers the remaining Knights (the Knights of Truth, the others are fighting for Morgana) and, to the tune of Carmina Burana, sets out to fight evil. Carmina was certainly not just used for its massive goosebump effect - the song is a celebration of life! Evil is represented by Morgana and Mordred - her son, the essence of ultimate perversity, the spawn of incest between Morgana and the enchanted Arthur.
--- --- ---
6. The final battle. The Golden Child Mordred is again a depiction of the fleeting human qualities (all those base instincts, temporal desires in spite of everything) - those reckless pleasures of life look great on the surface, and living a lie is so easy... (i.e. golden child, glitter). The final message comes in the mutual stabbing of father and son, Arthur and Mordred - when I was younger, I found this scene incredibly irritating - after all, Arthur could have won, he still had Persival, he still had Excalibur... but it wasn't about winning at all. You can't win against evil (again, there's no point in fighting or running away), you can only accept that side of human nature, which is what Arthur and Mordred did in the end - they accepted each other.
Throwing Excalibur into the water at the behest of a dying Arthur (he has no desires on his deathbed, as no one does in the end...) is a clever gesture to get rid of his last desire - for power, for dominion, because even that is fleeting and empty. What remains is a naked humanity, with all the battles and struggles gone. As Arthur says in his conversation with Guinevere after she hands him Excalibur before the final battle: "When I owe no more to the future... (...) can be just a man... that we may meet...".
Only a pure Persival can throw the sword into the water, another would keep it, and even he only makes it to the second attempt. It's not easy. And when Arthur declares that one day the King will appear and Excalibur will return, it's not a promise of hope - it's a promise of more folly, another round of separation from God, of inner struggle, wars, losses, victories, disputes, reconciliations, lies, truths, illusions, insights, which can be summed up in the phrase "learning by living".
By taking Excalibur out of the game, Arthur also broke the tiresome cycle that began with Uther (in the film - in reality it had been going on since the dawn of man) and ended (for now) with Arthur.
--- --- ---
The duality of human nature is everywhere in the film - the pursuit of happiness and peace (which can only be achieved through truth/god/love/you name it), accompanied by mistakes, self-deception, ignorance (often deliberate). The road to hell is paved with good intentions, isn't it? And there is no escaping the demons of the past.
Personally, I think the film is so popular because it exposes the very core of humanity, against the even more compelling backdrop of one of the most traditional stories. The first Time Lords dealt with similar themes, and the others will raise the bar much higher (although I have to be honest and say that Excalibur was not the inspiration in this case).
And that's about it, my friends.
CZECH VERSION
Podotýkám, že všechno zde napsané je můj veterinářem certifikovaný JNS ("Jediný Správný Názor"). Nikomu ho necpu, ale na internetu se jím vždycky někdo zadáví.
--- --- ---
Tento extrémně známý fantasy klenot jsem viděl několikrát - prve optikou užaslého děcka, později s přezíravým nadhledem někoho, kdo si uvědomuje, jak se na filmu podepsal zub času. Až donedávna jsem nedokázal nahlédnout pod povrch, a to byla chyba. Ve filmu se totiž skrývá fundamentální zpráva o odvěkých lidských problémech. Excalibur je de facto antická tragédie, zasazená v nadpřirozeném světě a nese v sobě stejné poselství jako všechna světová náboženství. Dá se na to koukat jen jako na fantasy, užívat si mystiku, herecké výkony, nadpřirozeno, soundtrack... ale to je jen povrch, o který ve filmu zase tolik nejde.
Na Excaliburu mě vždy odpuzovaly dvě věci (když pominu nános 80. let) - brutální přehrávání a špatná provázanost scén. Film si vůbec nedělá starosti s vysvětlováním, že mezi dvěma scénami uběhlo několik let. To halt divák musí pochopit sám. Ono to ale má svůj smysl, protože tvůrci se de facto soustředili jen na onu zmíněnou message a neplýtvali stopáží na obvyklou vatu (jak je dnes zvykem).
Film vlastně opakuje své spirituální poselství stále dokola a nijak se ho nesnaží skrývat:
1. V první části král Uther a vévoda Cornwall uzavřou příměří (po dlouhé válce) a nastane těžce vydobytý mír. Jak uvidíme dále, už zde se jednalo o analogii k odvěkému úsilí člověka dosáhnout (niterné) rovnováhy. Rovnováha = balanc = pravda = mír = jednota = štěstí = láska = bůh = je to všechno to samé. Válka byla tvrdým úsilím, které onen mír vydobylo (tzn. v každé krizi/zlu se skrývá zárodek rovnováhy/dobra... a naopak). Ono naopak se projeví okamžitě, když Uther zatouží po Igrayne, manželce Cornwalla. Tohle je zásadní motiv celého Excaliburu - jak lidské touhy ničí onu těžce nabytou rovnováhu, jak lidská slabost dokáže vmžiku přinést bolest, utrpení a zmar. Uther s Merlinovou pomocí znásilní Igrayne - v magické podobě jejího manžela, který je v té chvíli už po smrti. Dosáhne svého, ale lstí a podvodem a zničí tak všechno, co vybudoval.
Důvod, proč Merlin nakonec velice neochotně Utherovi pomůže, je jen jeden - Merlin už ví, že vkládal své naděje na trvalý mír a harmonii do špatného muže, který se nedokáže vzdát svých tužeb ve jménu vyšší věci (nikoli ovládat své touhy, nebo s nimi bojovat). Film to znázorní Merlinovou podmínkou pomoci "What is use of your lust shall be mine." Merlin a později Morgana jsou jedinými postavami, které ví, oč tu běží. Ti ostatní jsou "jen" obyčejnými lidmi. Uther na to naráží ve své žádosti "One night with her (Igrayne)... You dont understand, youre not a man." Tady se Uther plete, protože Merlin je také jen člověk, akorát o dost moudřejší.
Merlin si tedy po Utherově triumfu odebere slíbeného novorozeného syna a "začne znova".
Všechno se tedy začíná točit okolo "desires" a "polarity / jin a jang / dobro a zlo".
Tragické na tom je, že legitimní dcera Igrayne - Morgana - to celé jako dítě pozoruje, pamatuje si to a je zárodkem budoucího neštěstí.
Merlin sám je vlastně poslem života - neustále se měnícího, do kterého on sám bez ustání zasahuje. On je schopen v ostatních akceptovat zlo i dobro, sám je však už mimo tuhle hru. Jeho drak je životem samým (bohem, pravdou, atd.). Merlinovo prohlášení na Artušův dotaz, zda miloval jeho otce (Uthera) "Its easy to love a folly in a child." je jasné jako slunce. Merlin pak potvrzuje svou roli (života) i v posledním rozhovoru s Artušem na konci filmu: "Im dream to some. Nightmare to others."
--- --- ---
2. +20 let. Meč v kameni, kam ho zasadil umírající Uther, ve filmu symbolizuje moc (další běžná lidská touha vládnout - nejen okolí, ale hlavně sám sobě!). Vytáhnout ho dokáže pouze ten, kdo je hoden - svádí to k názoru, že hoden je jen královský potomek, ale to je pouhá iluze. Hoden je jen člověk s čistými úmysly (i.e. člověk moudrý, kdo chápe zákonistosti života, nepodléhá snadno touhám a pravdu/mír/boha/atd. ctí nade vše). Tohle je dobře znázorněno v polovině filmu při souboji s Lancelotem.
Fast forward, Artuš vytahuje meč, začíná vládnout a svou hodnotu neprojeví ani tak chrabrostí, ale hlavně svým charakterem - toto je znázorněno v mrazivé, nezapomenutelné scéně s Uriensem v hradním příkopu: https://www.youtube.com/watch?v=XAIeh0YarFs
Artuš si mohl zkusit vydobýt jeho loajalitu mocí, ale skutečná lidská loajalita a přátelství se nařídit nedají. Artuš to chápal a Uriens taky. Keith Buckley tohle zahrál na jedničku - souboj se sebou samým, boj s touhou ponechat si meč (moc) a vládnout. Uriens ale věděl, že by to byla vláda získaná podlostí a tudíž krátká, neradostná a plná utrpení, a tak odolal (navzdory onomu povzbudivému výkřiku z řad jeho rytířů "Keep it, Uriens!"). Opět analogie k boji mezi krátkozrakými lidskými touhami a vyšším principem.
--- --- ---
3. Artuš je na koni, mír vládne zemi, rytíři se kulatí kolem stolu a všichni se mají jako prasata v žitě. Vrchol rovnováhy. Je úsměvné, jak film shrne všechny ty předcházející války, vedoucí k tomuto stavu, jedinou scénou po zádech se poplácávajících rytířů. A je to také důkaz, že tvůrčí vize byla při natáčení neochvějná.
První mráček se objeví při souboji s Lancelotem, který Artuš ve své zlosti z prohry dožene příliš daleko. Nejdřív z polopřátelského klání učiní boj na život a na smrt a nakonec využije věnovaný Excalibur ke zvrácení výsledku souboje. Tím zneužije moc jemu svěřenou (pocházející z kvality vlastního charakteru a tudíž z loajality jeho přátel k onomu charakteru, bez nichž by vládl leda tak kupě hnoje) a Excalibur zlomí (tedy jako předtím Uther, i jeho syn Artuš obětuje všechno své osobní touze). Nicméně okamžitě si svou chybu uvědomí, začne se kát (jeho sebehodnocení končí jasnou větou "Im - nothing.") a dostane druhou šanci. Zpráva je jasná = bez pravdy a cti je člověk skutečně ničím.
--- --- ---
4. Zlatý hřeb celého filmu - románek Guinevry a Lancelota - jednak opakuje předchozí motiv a jednak ho činí složitějším a jde více do hloubky. Lancelot je nejchrabřejším z rytířů, což je v příběhu dokonale sladkobolné, protože jeho udatnost mu bude naprosto k ničemu.
Lancelot i Guinevra svou tělesnou touhu po sobě (nikoli lásku, ačkoli ji Lancelot deklamuje) umně skrývají = tzn. v míru a blahobytu se skrývá zárodek budoucí krize (ve formě lidské slabosti a lži). Lancelot si je dobře vědom přicházejícího kardinálního průšvihu, a tak se nejprve snaží: a) uniknout, b) bojovat. S lidskou touhou se však bojovat nedá, unikat před ní je marné a dokud s ní bude člověk nakládat tímto způsobem, bude trpět - to je hlavní message celého dění! Je možné ji pouze akceptovat, pojmenovat, smířit se s ní a nechat ji odejít (trsnacendovat/Let Go). Toho nicméně ani jeden z prozatím mentálních milenců není schopen.
Film to znázorňuje skvěle v několika scénách - Lancelot nepobývá na Kamelotu kvůli přítomnosti královny (únik), v tichosti snáší bolest (utrpení) a když Gawaine obviní královnu z cizoložství, vyloženě se v jedné scéně probodne mečem (boj). Proslov Lancelota: "We are innocent. But not in our hearts." popisuje průběh naprosto jasně.
Při Gawainově obvinění královny si divák všimne, že ho k tomu navedla Morgana. Pouhé navedení by však nestačilo, Gawaine totiž cítí, že pomluva je oprávněná - ve chvíli obvinění je on tím nejpravdomluvnějším člověkem u stolu - všichni ostatní včetně Artuše jen předstírali, že to nevidí (další lež, která je hezky znázorněna neochotou jakéhokoli rytíře zastat Lancelotovo místo v souboji, když má jmenovaný rytíř výrazné zpoždění). Gawaine jen vyslovil, co už si všichni mysleli a Morgana je tedy katalyzátorem krize, která je dávno přítomná... (anebo krize samotná vybízí ke schovávání se ve lži - je to snazší...)
Morgana samotná ve filmu znázorňuje destilovanou lež (podvod, pomluvu, odklon od boha, cti, pravdy, atd.), ona však jen umně využívá slabostí a lží ostatních k prosazení vlastních záměrů. Zlo je už přítomno, ona ho jen spouští. Kdyby k sobě všichni byli upřímní, neměla by žádnou moc.
Artuš sice mohl Gawaina za bezostyšnou pomluvu zabít (taky tím hrozil), ale poučen předchozím selháním umožnil boží soud mezi Gawainem a šampionem královny. Kdokoli ho vyhraje, má pravdu. Naléhání Guinevry, aby se stal jejím šampionem on (manžel, což by mělo dávat smysl), odmítá se slovy "I need to judge you. I must be king first."
"Before husband?"
"If need be."
Znovu je to analogie na boj se sebou samým, souboj mezi touhou a pravdou. Lancelot se nakonec k souboji dostaví, vyhraje ho oprávněně (s Guinevrou ještě nespal) a na lůžku poté nemá vůli k životu. Tohle je krátká, ale naprosto přelomová scéna, kdy Guinevra žadoní o jeho život a Artuš zde konečně selže - nařídí Merlinovi, aby Lancelota zachránil doslova za každou cenu (tzn. ne Lancelota, ale jeho touhu). Merlinova reakce je naprosto dokonale zahraná - Lancelota vyléčí a abruptně odchází, zřetelně rozrušen, ačkoli dění nekomentuje. On už tuší, k čemu (znovu) dojde.
Celý ten tah za pravdou je ve filmu i výslovně zmíněn, když Artuš požádá Merlina, aby jmenoval nejdůležitější rytířskou (lidskou) vlastnost - udatnost, loajalitu... a Merlin odpoví "Pravdu."
--- --- ---
5. Vyvrcholení krize. Guinevra odjíždí za Lancelotem do lesa, kde se konečně stanou milenci. Lancelot opět bojuje sám se sebou - když Guinevra přijíždí, namíří na ni meč v okamžiku posledního vzdoru. Jako s Utherem, i zde Merlin umožnil vznik utrpení (mohl krále odmítnout a nechat Lancelota zemřít, což by bylo nejlepší řešení, ale jako agent života nemůže odolávat lidské přirozenosti, když si to člověk ze všech sil žádá - tzn. se životem si můžeme činit, co se nám zlíbí. Následky si poneseme sami. Říká se tomu free will.)
Další Merlinovo "selhání" následuje, když svolí předat Morganě kouzlo stvoření - ve skutečnosti nejde o selhání, ale o Merlinovo poslední zajištění dobré budoucnosti (v tomto případě se Morgana, mistryně manipulací a lží stává obětí svých vlastních zbraní). Merlin moc dobře ví, že Morgana touží po jeho zničení od té doby, co pomohl obelhat její matku Igrayne a zabít jejího otce Cornwalla. Divák se tuhle fintu dozví až v poslední části filmu - do té doby si může leda myslet, že Merlin byl padlý na hlavu.
Další přelomová scéna je pak ta, kdy Artuš mezi spící milence vetkne meč (mohl je zabít, ale zvolil si menší zlo - žádná volba už nevedla k dobrému výsledku vlivem předchozího Artušova selhání) - v souběžné scéně se Excalibur na vteřinku objeví vražen do Merlina (života/naděje)! Naděje se nyní Artuš vzdává, spolu s vládou (symbolizovanou mečem) a upadá do agonické apatie. Následující scény, kdy jeho rytíři hledají naději (grál) po kraji a umírají u toho jsou okamžiky naprostého dna, smutku, smrti a zoufalství (v kontrastu s předchozím naprostým vrcholem míru). Artuš (a tedy i země) jsou zcela beznadějní - film propojení krále se zemí komentuje několikrát v různých scénách, většinou formou "King and land are one.", případně "King without a sword. Land without a king." Král a země jsou jedno znamená v překladu člověk a bůh jsou jedno (bůh = pravda = láska = mír = střed všeho = pravá cesta... atd.)
Celé pátrání je ve skutečnosti pátráním v lidském srdci! Artuš to i doslova zmiňuje, když úkoluje své rytíře "Search the land...() to the edge of within."
Nejčistším rytířem (nejprostším - prostým lidských tužeb a slabostí, nejodolnějším vůči nim) je Persival. Jeho scéna s Morganou (lží, touhou) je perfektní - Morgana mu sděluje, že žádný grál neexistuje (v depresi nebo lži člověk nevidí naději) a doslova říká "There are many pleasures in the world. Many cups to drink from. It shall all be yours." Je to narážka na lidský nihilismus, kdy si člověk snaží užít všechno, rychle a za každou cenu, doslova vládnout světu, poddat se naplno touhám, než to celé skončí smrtí = vzdání se jakékoli naděje na něco víc, než čisté požitkářství.
Beznadějné období končí ve chvíli, kdy je nejhůř (Persival v oprátce zahlédne naději/grál a později ho najde) - opět analogie jin/jang - v absolutním extrému se skrývá opak, zárodek změny (v dobru zlo, ve lži pravda... a naopak). Je to všechno paradoxní a zároveň funkční.
Scéna vyhlášení války Mordredem ukazuje na slabost negativních myšlenek, inherentní slabost zla/strachu/zoufalství - tím je strach ze zkoumání podstaty oné negativity a ultimátního přijetí (akceptace a Letting Go), které vyústí v konec jeho nadvlády. Komentováno Artušem: "I cant give you the land. Only my love." A Mordred odpovídá: "Thats the only thing I dont want."
Persival nakonec vzdá svou bitvu proti zlu (byla od začátku marná) - je to znázorněno nahotou, vzdáním se zbroje, meče, vlády, síly, vzdáním se všeho - absolutní kapitulací před situací (před lidskou přirozeností ve všech jejích ohledech a hlavně před Bohem a zákony vesmíru). A v tu chvíli, kdy by tedy podle všech očekávání měl zahynout, nachází (v sobě samém samozřejmě) svatý grál... naděje uvnitř byla vždy, jen ji nikdo nebyl schopen spatřit.
Z grálu se napije Artuš a nadchází nejikoničtější scéna filmu, kdy Artuš svolává zbylé rytíře (rytíře pravdy, ti ostatní bojují za Morganu) a za tónů Carminy Burany vydává se do boje se zlem. Carmina byla zajisté použita nejen pro svý masivní husí efekt - píseň je oslavou života! Zlo představuje Morgana a Mordred - její syn, esence ultimátní perverzity, zplozenec incestu mezi Morganou a kouzlem omámeným Artušem.
--- --- ---
6. Poslední bitva. Zlaté dítě Mordred je opět vyobrazením prchavých lidských vlastností (všech nízkých pudů, časem omezených tužeb navzdory všemu) - ony ty bezohledné životní radosti na pohled vypadají skvěle a žít ve lži je tak snadné... (i.e. zlatá zbroj, pozlátko), ale uvnitř jsou dětinské a finální (ohraničené koncem života). Finální message nastává při vzájemném probodení otce a syna, Artuše a Mordreda - zamlada mě tahle scéna neskutečně dopalovala - vždyť Artuš mohl vyhrát, měl k ruce ještě Persivala... ale o vítězství vůbec nešlo. Nad zlem se zvítězit nedá (opět nemá smysl bojovat ani utíkat), tuhle stránku lidské nátury lze pouze akceptovat, což je přesně to, co Artuš a Mordred na závěr udělali - akceptovali se navzájem.
Vržení Excaliburu do vody na příkaz umírajícího Artuše (před smrtí už nemá žádné tužby, jako nakonec nikdo...) je chytrým gestem zbavení se jeho poslední touhy - po vládě, po moci, protože i ta je pomíjivá a prázdná. Co zbyde, je na kost oholené lidství, se vším všudy, bez bitev a zápasů. Jak říká Artuš při rozhovoru s Guinevrou poté, co mu dotyčná předá Excalibur před poslední bitvou:
"When I owe no more to the future... ()... can be just a man... that we may meet..."
Jen čistý Persival dokáže meč vrhnout do vody, jiný by si ho nechal, a i on to zvládne až na druhý pokus. Není to nic lehkého. A když Artuš prohlásí, že jednoho dne se objeví král a Excalibur se vrátí, to není slib naděje - to je slib další pošetilosti, dalšího kola odloučení od boha, interního zápasu, válek, proher, vítězství, sporů, usmíření, lží, pravd, iluzí, prohlédnutí, což se dá shrnout výrazem "učení se životem". Odstraněním Excaliburu ze hry také Artuš přerušil onen únavný koloběh, který začal s Utherem (pouze pro diváky, v příběhové linii de facto začal už se vznikem lidstva) a skončil (prozatím) s Artušem.
--- --- ---
Dualita lidské nátury je ve filmu všude - snaha o štěstí a mír (čehož je možné dosáhnout jen onou pravdou/bohem/láskou/you name it), doprovázená chybami, podvody sama sebe, milosrdnou i krutou lží, ignorancí (mnohdy záměrnou). Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, že? A před démony minulosti nelze uniknout.
Osobně se domnívám, že film je tak populární, protože odhaluje lidskost až na dřeň, a to ještě v působivých kulisách jednoho z nejtradičnějších příběhů. S podobnými tématy už pracovali první Časovládci a druzí nastavenou laťku o mnoho překonají (upřímně ale musím prohlásit, že Excalibur nebyl v tomto případě inspirací).
A to je vše, přátelé.