Bez jakékoli diskuze nejlepší RPG série od dob Baldur's Gate. Proč? Protože hry byly vytvořeny s extrémním citem pro předlohu a její nosné myšlenky. Příběh Geralta a jeho přátel je podmanivý, hluboký a lidský. Jedna antická tragédie střídá druhou, nic není černobílé a vítězství je zde servírováno pouze s hořkou pachutí na patře.
Witcher 1
Svého času skvělý počin od neznámého studia přinesl extrémně zajímavé top-down RPG klasického stylu se silným příběhem a zajímavými charaktery. Tvůrci si zkoušeli, co umí uvařit a jak jim to chutná.
Witcher 2
Naprostá změna hratelnosti oproti prvnímu dílu. Top-down pohled nahradila daleko více imerzivní kamera za Geraltovým ramenem a s ní se dostavila i změna hratelnosti (zejména ovládání při šermířských soubojích, což není nikdy snadné naprogramovat tak, aby to bylo smysluplné i zábavní zároveň). Změny přinesly i fantasticky vymodelované oblečení a promyšlené, strhující exteriéry.
Witcher 3 + DLCs
Absolutní přiblížení se dokonalosti. De facto asi neexistuje nic, co by se hře dalo vytknout. Limitace druhého dílu zmizely - šermířské souboje přestaly být těžkopádné, koridor se změnil v otevřený svět, Geralt se naučil plavat... Seznam nebere konce. Příběh vytěžil předlohu do naprostého maxima. Exteriéry jsou i po letech tak zajímavé, že svádí k toulkám po krajině a koukání na větrem ohýbané kmeny stromů. Perfektní nazvučení se skvělou (a místy geniální) hudbou doplňují atmosféru. Inteligentní a za srdce chytající questy. Obrovský otevřený svět, který je radost objevovat (není ani prázdný, ani přeplněný, nic moc se neopakuje, nic nenudí, nic netlačí na pilu). Souboje vyvážené do dokonalosti - s lidmi i s monstry. Překrásná Yennefer. Zajímavá, lidská NPC, jejichž osudy vás budou skutečně zajímat. Mraky různých monster, se kterými je třeba naučit se bojovat. Jak říkám - list nebere konce.
S Next Gen upgradem je hra přístupná, hezká a stále tak skvělá, jako před lety. Rozšíření Heart of Stone a Blood and Wine jsou natolik zásadní (hlavně druhé jmenované), že bez nich není Witcher 3 kompletní hrou.
Halt je to tak - když se něco dělá s citem a porozuměním, nemůže to dopadnout špatně. Když se to dělá s absolutním citem a porozuměním, vznikne jednou za dekády i taková perla, jako je Witcher 3. Naprostým opakem tohoto principu je seriál Zaklínač od Netflixu, který by si zasloužil uvádět na jakýchkoli uměleckých akademiích jako příklad, jak se to dělat nemá.
