Čtvrtá, a dá-li Bůh zajisté ne poslední návštěva Jižní Afriky. Srdcervoucí odlet od mé slepičky proběhl v klidu. Lenka mě tradičně láskyplně vybavila pouhou půldruhou tunou jídla, abych přežil ten ukrutný let smrti z Prahy do Johhanesburgu. Téměř jsem si kvůli tomu musel přikoupit odbavené zavazadlo. Dělá to z lásky a já ji za to miluju.
Obvykle jsem létal s British Airways, ale AirFrance už budu od této chvíle preferovat. Hlavním důvodem je strava. Na dálkových letech vás nakrmí obě společnosti, ta první ovšem tradičními britskými pochutinami z rafinované ropy. U British jsem vždy uvažoval, zda místo sendviče nesníst raději sáček. U AirFrance dostanete skutečné jídlo po francouzském stylu a na odchodu téměř i hasák. Chci říct francouzák.
 |
| Původně jsem zvažoval vzít si toto tématické tričko. Tušil jsem však, že se nemusím setkat se smyslem pro humor. |
Láskyplné setkání s Idanem a přejezd do "jeho" "nového" "domu". Vše v uvozovkách. Dům není jeho, není nový a není to dům. Nikdy jsem nebydlel v sídle, kde pokoj pro hosty zabíral plochu tenisového kurtu a kde leštěný mramor byl tím nejobyčejnějším materiálem. Ani nezmiňuji dvojitý průchozí krb, designové patro a patio, na které by se vešel vojenský heliport. Najít ve dvojité kuchyni hrnek byla úloha pro Search and Rescue tým amerických mariňáků. Bohužel, žádné fotky uvnitř domu nebyly povoleny.
 |
Strážci domu. Zloději přinesou limonádu a když jim hodí míček, tak i brčko a led. |
 |
Odpolední šlofíček. Definice psího života. |
 |
Návštěva centra je adrenalinovým sportem, který by se dal doporučit Red Bull týmu. Většina budov je opuštěná a kdyby tam zavítal běloch, svítil by jako, cituji klasika, "pštrosí vejce na hromadě uhlí". |
 |
Interiér auta po nácviku bojovek v bývalém zlatém dole. Půlku dolu jsme si odvezli zpátky do města. Naštěsí majitel je bývalý člen Golani, takže každá správná věc musí být ideálně špinavá a rozbitá, a to včetně jeho studentů. |
Poslední týden byl rekreační, a taky se toho v něm nejvíce událo. Na půjčené Suzuki V-Strom 650 jsem se dálničně přesunul do Tzaneenu a zábava mohla začít.
 |
| Johan a Su-Marie. Johan je tak velký, že to musím fotit na rybí oko. |
 |
| Jejich osobní strážci. Hořce lituji kohokoli, kdo by se pokusil přelézt plot. Nenašli by z něj ani tkaničky do bot. |
Kus na jih od Tzaneenu jsme se zastavili na farmě pro extrémní překvápko - krmení slonů. Je to přízračný pocit, být něžně pobídnut chobotem pro další hrst granulí. Nenapadlo mě odmítnout, protože dotyčný savec by mě mohl zašlápnout jako křečka a ani by si toho nevšiml. Sloni jsou lásky.
 |
| Johan mu zkoušel vyčistit zuby. |
 |
| Po cestě na farmu jsme narazili na párek lvic... |
 |
| ...a žebru se žebrátkem. |
Následovala návštěva rezervace s ohroženými druhy šelem. K nim se vážou dost zábavné historky, vyprávěné éterickou mladou slečnou, která nás po rezervaci povozila v džípu. Její smysl pro humor se projevoval vždy nějakým závěrem typu "...a tady kdybych vystoupila, tak mě kvůli mé malé výšce sežerou.", následovaným upřímným, lehce hysterickým zasmáním.
1. Leopardice. Zachránili ji z volné přírody po smrti její matky. V zajetí se bohužel naučila vrčení jako přátelskou odpověď, takže ji už nelze vypustit zpět do přírody. Neuměla by komunikovat s ostatními leopardy, kteří by ji zabili. Nedávno provedla "mating call" (česky milostný výkřik), který do rezervace přilákal divokého leoparda. Naše průvodkyně už s ním měla čest, když jednou zjistila, že se nachází pouhých pět metrů daleko. Leopard ale zrovna neměl náladu na svačinku, takže ji nechal odejít. Po této uklidňující zprávě jsem přestal z auta vystrkoval ruce, lokty, i jiné tělesné součásti včetně očí.
Vsuvka: od bráchy z Namibie, který se věnuje protipytláckým aktivitám jsem se dozvěděl fajn příběh o chlápkovi, který přežil napadení leopardem. Jenom už pak moc nevypadal jako chlápek. Kočka váží jen nějakých 40kg, takže teoreticky by se mělo dát ubránit. Leopard se mu zaklesl za krk tlapami a zadními běhy ho začal cupovat. Frajer ho povalil na zem s úmyslem ho tam přidržet, což se ukázalo jako chyba, protože leopard se prakticky otočil ve vlastní kůži. Pokud se tedy jdete v Namibii proběhnout a zjistíte, že ve větvích nad vámi číhá leopard, čumte do země a dělejte, že ho nevidíte. Kočka bude mít pocit, že ještě číhá a nechá vás jít. Jakmile ale zjistí, že jste ji zmerčili, přechází do útoku.
2. Nosorožec a ovce Millie. Rhino je v rezervaci od 1 měsíce svého věku a ovce mu od té doby dělá společnici. Jsou to nerozluční kámoši. Než si lehne, rhino se kouká na všechny strany, aby náhodou z Millie neudělal tlačenku. Ovce si pod něj občas zalézá do stínu. Nosorožec je na kámošku tak fixovaný, že velmi těžce nese, když na ni lidé sahají a Millie sama lidi nesnáší. Posledně kvůli tomu měli převržené auto. Rychle jsem nabyl dojmu, že se jedná o nejlépe chráněnou ovci na planetě. Takovéhle CPO by si naše VIPka mohla nechat jen zdát.
 |
| I told... |
 |
| ...you... |
 |
| ...to fuck off. |
3. Gumpy. Jeho příběh je hodně lidskej. Ta větvička, co nese v zobáku, je nabídka k sňatku. Když si ji vezmete (a to i když si ji vezme člověk), Gumpy ho bude považovat za svou milenku a zafixuje se na něj. Když ho delší dobu neuvidí (třeba týden), umře steskem, proto mu ze zobáku nikdo nic nebere. Gumpy už si takhle nabrknkl dvě ptačí manželky, které se pokusil oplodnit, a když se z jejich vajec nic nevyklubalo, tak obě zabil. Až pak se zjistilo, že neplodný je on, ne ty šťabajzny. A tak Gumpy chodí po kleci sám (další ptačici mu už nedali) a zoufale nabízí větev komukoli, kdo se naskytne, včetně lidí, paviánů a supů.
4. Tři královští gepardi a jejich normální tečkovaná sestra. Královští gepardi maji místo teček pruhované kaňky. K lidem nechovají komplikované city - nejdřív provedou falešný útok, kdy se zastaví pár metrů od vás. Podle vašich reakcí se pak rozhodnou, zda jste k snědku. Ustrašené zblajznou a nebojácné nechají jít. Pokud jsou dostatečně velcí. Malé nebojácné zblajznou taky. Gepardi mají fištróna.
5. Devil dogs, jedni z nejúspěšnějších lovců Afriky. Samičky dokáži běžet až 60 km/h, samci jsou o mnoho línější. Smečka prérijních psů čítá klidně 30-40 členů a v tomhle počtu si troufnou i na buvola. Střídají se v naháňce, dokud se oběť totálně nevyčerpá. Lvi mají procentuální úspěšnost lovu 15%, devil dogs 84%. Samice vyzvrací jídlo i pro ty členy smečky, kteří se neúčastnili lovu (tak mě napadá, že by se tahle metoda dala využít, když budu moc línej dojít si pro pizzu, pošlu tam Lenku a nebudu ji chtít jíst studenou). Samice vrhnou klidně i 21 šťěňat, ale mají jen 8 cecků. Ostatní samice pak štěňata adoptují.
 |
| Nástřel optiky na 100m. CZ550 v .375 Magnum. České zbraně jsou v JAR extrémně oblíbené a spousta munice, kterou jsem měl v ruce, pocházela z Vlašimské muničky. |
 |
| .375 Mag |
 |
| Avokádovník na farmě, kterou dozorují Johanovi lidé. Krádeže ovoce jsou extrémně rozšířené a pokud farma nemá ostrahu, zloději ji očešou dohola. A to se bavíme o farmách, které rozlohou připomínají tři Václavská náměstí. Na silnicích pak vidíte stánky s prodejem kradených avokád. Co na tom, že avokádo nemá šanci nikdy dozrát, turista to neví. |
 |
| Divoký banánovník. Chuť je prý zcela odlišná od běžných banánů. |
 |
| Divoký banánovník, manžel Adély. Také ještě nevečeřel. |
 |
Věnec hor kolem Tzaneenu je důvodem, proč v něm tolik prší. |
 |
| První den a obhlídka buše z kopie (holý kopec, doslova přeloženo jako holá hlava). Já koukám dalekohledem, Johan očima. Já vidím prd, on vidí všechno. |
 |
| Typické africké mazlící křoví. Mazlí se ono s vámi, ne naopak. Trny jsou ostré jako jehly a mají tendenci zachytávat se za jakoukoli část oděvu. Jeden z trnů prošel pěticentimetrovou podrážkou trekových bot jako máslem a zastavil se až dva milimetry v mé patě. Příště si beru přezkáče. |
 |
| Stopa zebry. |
 |
| Za tím křovím vlevo je kudu. Já tam taky viděl kudu, ale s písmenem navíc. |
 |
| Kvíz č.1 - najdi Impalu. Připlížit se na patnáct metrů k Impale byl kumšt. Impaly jsou extrémně těkavé antilopy. Následoval jsem však skvělého učitele a můj kurz odstřelovače se základy plížení taky trochu pomohl. |
 |
| Kvíz č.2 - najdi antilopu. |
 |
| Stádo Blesboků. Ráno jsme nic lovit nechtěli, jen zkoušet, jak blízko se dostaneme. Antilopy na nás čuměly jak Číňani na sochu Svatého Václava a drbaly se u toho na zadku. O půl dne později se to mělo změnit. |
 |
| Kvíz č.3 - najdi bílého blesboka. Raritka, která může přežít jen v rezervaci prakticky bez predátorů. V téhle rezervaci se nacházel jen jeden leopard, jinak šelmy žádné. |
Vsuvka: Blesbok je zajímavý dvěma věcmi - je to pitomé zvíře a když mu rozlomíte lebku, najdete v ní obvykle hejno tlustých červů. Nemohu se zbavit dojmu, že obě věci spolu souvisí.
 |
| Kvíz č.4 - najdi antilopu. Tohle byl dobře maskovaný Sable, pokud se nepletu. |
 |
Stydlivá želva |
 |
Odpoledne po cestě k Chalupě (The Shack) jsme jen tak narazili na párek žiraf. |
The Shack je naprosto magickým místem. Po příjezdu jsme oba upadli do stavu blažené katatonie a po dvaceti minutách mlčení a koukání jsme to na půl hodiny zalomili. Pokud je v buši Bůh blízko, tak tady občas bydlel. Ticho, vítr, pár kapek deště, písek, skály, občasný křik ptactva a dokonalý klid. Čas tady neběžel, čas se coural.
 |
 |
| Jedlé a extrémně chutné plody kaktusu, bohužel také obsypané bodlinami, jemnými jako chmýří. I přes maximální opatrnost jsem si je vytahoval z předloktí ještě další dva dny. |
 |
| Ta horizontální čára přes zvířecí stezku je hadí stopa. |
 |
| Aloe Věra |
Ideální je pohybovat se z krytu do krytu, od křoví ke křoví. Když zvíře zjistí, že se něco děje, přijde varovné zafrčení, druhé je obvykle signálem k útěku. Čím více antilop, tím více uší, očí a nozder, tím méně šancí k přiblížení, zejména u Impal. I když máte všechno správně, od určité vzdálenosti už vás vycítí i šestým smyslem. Zvířata jsou natolik "in tune" s přírodou, že je upoutá i sebemenší anomálie. Silnější vítr, vanoucí od zvířete k vám tlumí trošku i zvuky, vy toho ale také slyšíte méně.
Během deště (nebo po něm), kdy je země vlhká (ne mokrá) je trackování o něco snazší. Vlhká půda lépe pohlcuje zvuky i pachy. Celé stádo blesboků nebo wildebeestů klidně vyplaší jedna Impala, postávající opodál (přestože se o ni vůbec nezajímáte :-) ). Problémem je i ptactvo, které o vás obvykle ví jako první a varuje všechno kolem. Zejména jeden specifický pták s pronikavým křikem (za poplatek ho napodobím) má trefnou přezdívku "fuck off bird".
 |
| Mládě antilopy. Bylo tam i se sourozencem, dvěma matkami a obřími výstavními býky. |
 |
| Kudu |
K lovu:
Ideální střela je ze strany, nad loket, v linii přední nohy. Míříte na obě plíce a srdce, s minimem bolesti a utrpení. Je nutno adaptovat se na úhel zvířete, málokdy je k vám zvíře natočeno přesně bokem. Střílet zepředu je riskantnější, dá se to na hrudník, ale skrz chlupy (např. wildebeest) nejde dobře vidět. Hlavu je také možné trefit, mozek se nachází buď mezi ušima (ne očima) při pohledu čelním, případně mezi okem a uchem při pohledu z profilu. Když to zkurvíte, trefíte jen kost, nebo maso a další půlden pak strávíte trackováním. Zvíře také bude trpět, pravděpodobně pojde až o hodně později a už ho nikdy nemusíte najít. Ani při perfektní ráně (z boku, na plíce, srdce a klíční kost, křížící místo zásahu) obvykle nedochází k okamžitému složení. Pokud trefíte jen rameno a jste nuceni dlouho stopovat, vaše zvíře bude mít rozšířenou stopu do tvaru širokého V (antilopa je sudokopytník a kopyta zraněné nohy se zřetelně roztáhnou). Před výstřelem je nutné se ujistit, že žádné další zvíře nestojí za vaším cílem. Kule obvykle proletí a nechcete nic jiného zranit. Když trefíte plíci, krev na místě zásahu bude výrazně světlá. Pak už trackujete podle krve na zemi a na porostu.
Vraceli jsme se už za šera, mlčky a s prázdnou. Nevadilo nám to a mně obzvlášť ne, protože jsem celý den přemítal, jaké to bude, vzít zvířeti život. Netěšil jsem se na to, ale cítil jsem, že je to něco, čím musím projít alespoň jednou v životě. Mohl jsem si dopřát ospravedlnění, protože farma musela každý rok na sto padesát až dvě stě kusů zvěře buď střelit, nebo prodat. Býložravci se množí tak rychle, že snadno spasou veškerou trávu a pak uhynou hlady. Hlavně wildebeest je nenasytné zvíře a selektivní jedlíci (Impaly a další) pak nemají k dispozici ten správný porost. Mohl jsem si dopřát ospravedlnění, ale přišlo mi to jako podvod. Chtěl jsem přijmout odpovědnost na sto procent.
U Shacku ještě Johan vyměnil CZ kulovnici za CZ brokovnici a až do tmy jsme strávili plašením koroptví. Já v trní s kameny, Johan na trní s puškou. Až do té doby jsem nevěděl, jaká jsou koroptve úskočná a zákeřná stvoření. Některé i po pobídce kamenem vyletěly, ale až na jeden případ vždy směrem od hlavně. Nakonec padly dvě rány a jednu z koroptví jsme pár minut hledali mezi trny. Holka skončila v koruně vzrostlého křoviska a ani nepípla, dokud jsem se nepřiblížil. Už nebylo nic vidět, koroptvička se zasmáním seskočila do trávy a mihla se bušem jako hadice (holka od hada). Když jsme se vraceli, koroptve se nám vysmívaly ze všech stran.
V osm večer jsme už jen zírali do ohně u Shacku. Klid, mír, pár hvězd mezi mraky. Nebyli jsme polomrtví, ale energie žádná. Zbavili jsme se asi sto padesáti klíšťat velikosti macatých korálků a když jsem požádal Johana o kontrolu mých zad, lakonicky pronesl: "Ripped as fuck." Donutil jsem se umýt a očistit brambory, kterými jsem z hladu naplnil hrnec až po okraj. Johan ho mlčky položil na rozpálené uhlíky s poznámkou: "It will work." Po padesáti minutách zírání na mírně teplající vodu jsem brambory uvařil na plynovém vařiči. Stáli jsme u něj a dvacet minut mlčky koukali na bublající kastrol. Byly to asi nejlepší brambory, které jsem kdy měl :-) Zapili jsme je jednou francouzskou whiskou, dovezenou z Prahy, zapálili si sdílené žváro a když šel Johan padnout na matraci, dokuřoval jsem u ohně, opíral se zády o balvan a Bůh byl blízko. Jen škoda, že Lenka ne (nebo moji Honzíci).
Druý den se situace změnila.
 |
| Želvička velikosti sendviče byla lákavá (hlavně po snídani CocaColy a vody), ale vylámal bych si na ní zuby. |
Vrátili jsme se na otevřenější loviště a po hodině a půl stopování se mi podařilo na padesát metrů trefit samici wildebeesta. Dobré dvě minuty před výstřelem mě nepohnutě pozoroval obrovský býk s rohy jak náručí Krista na kříži. Během výstřelu jsem necítil nic, jen soustředění na úkol. Krev na zemi byla světle růžová a nebylo jí mnoho, to až později, za nějakých dvě stě metrů. Objetí s Johanem a modlitba na kolenou, jeho prsty, rozmazávající mi krev po tváři. Vzpomněl jsem si na ni až o hodně později.
Zvíře jsme naložili na bakkie a dovezli na farmu, kde ho černí kluci hned zbourali. Maso jsme si vzali s sebou, nic nepřišlo nazbyt a některé rodiny v Tzaneenu měly toho dne plné talíře.
 |
| Jeden z pytlů měl poškozenou tělesnou integritu. Johanovo auto vypadalo, jako by v něm někdo ustřelil negrovi hlavu, ale měli jsme kliku, že policajti v Limpopo nejsou tak důslední jako policajti v Inglewoodu. Doteď nemůžu pochopit, že si nikdo za celých těch 100 km nevšiml, že z auta cáká krev. Psům to ale nevadilo, ti si pochutnali. |
 |
| Když si jdeš umýt ruce a čumí na tebe geckon. |
 |
| Zřejmě ochočený blesbok hned za plotem u Johanova domu. A pak že je nutné chodit do buše. |
Na oplátku za týden přátelské péče a hostění jsem alespoň uvařil.
 |
Předkrm: sušené švestky v prosciuttu a pečená hruška s camembertem, whiskou, rozinkami a syrupem. |
 |
| Hlavní chod: Těstoviny s domácím pestem, parmezánem a Creation. |
Rozlučky jsou vždycky bolestné, hlavně po silných společných zážitcích, ale vzali jsme to jako chlapi. Přece jen ten Kalah k něčemu je, práh bolesti je o hodně posunutý.
 |
Jihoafrické dálky. Jen si to přibližte. |
 |
| Three Rondavels |
 |
| Three Rondavels s bonusovým exponátem |
 |
Kvíz č.6 - bez nápovědy |
 |
Berlin Falls. Všimněte si, že padající voda je téměř čistě bílá. Náhoda? Nemyslím si. |
 |
| Další vodopády, ke kterým mě Mapy.cz navedly přátelskou zkratkou skrz offroadovou stezku, sjízdnou pouze americkými monster trucky. Od té doby jsem preferoval pouze nepřátelské objížďky. |
-------------------------------
Názorová vsuvka
Od minulých návštěv SA se toho dost změnilo. K horšímu.
Doprava a služby:
V zemi nefunguje veřejná doprava, vlaky (jediné funkční spojení u Joburgu je mezi Joburgem a Pretorií) ani pošta. Největší továrna na munici přestala vyrábět, sehnat náboje je sice ještě někdy možné, ale za extrémní cenu, a to včetně komponentů (většina farmářů přebíjí). Nedostatek munice se už promítl i do mého tréninku, a to munici zajišťoval člověk, který strávil u policie 35 let na vysoké pozici. Důvodem je také prodej munice do zahraničí (zejména Rusku). Nainstalujete-li si aplikaci ESP, můžete sledovat rozvrh výpadků elektřiny v celé Jižní Africe (říkají tomu loadshedding). Díky aplikaci i zločinci moc dobře vědí, kdy vám nefunguje elektrický plot. Nic v republice nebylo pořádně spravováno či udržováno od té doby, co to Britové postavili před dvaceti a více lety. Rozvodná síť elektřiny je toho příkladem. Navíc státní firmy už neumí síť spravovat, tak si na to najímají kamarády kamarádů. Ti dostávají zaplaceno za práci, tak "občas" něco někde vypnou nebo rozbijí.
Osobně jsem byl svědkem nekonečné řady kamionů s uhlím, opouštějící SA směrem k Mosambiku. Státní elektrárny však uhlím strádají (Rusko platí víc) a tak místo uhlí pálí naftu :-). To se samozřejmě promítlo do cen pohonných hmot (přesto jsou levnější než v Evropě).
Taxislužeb je v zemi mnoho a soupeří mezi sebou o teritoria pomocí zapalování taxíků a střelby z AK47 (na youtube se o tom dá najít hezký půlhodinový dokument). Řidiči Uberu si často přivydělávají dealováním a nájemnými vraždami.
Mnoho řidičů jezdí bez SPZ (viděl jsem osobně určitě 20 aut bez SPZ jen za tři týdny, a to jsem dával pozor jen občas). Johan sám jezdí bez SPZ 5 měsíců a ještě ho nikdo nezastavil.
Policie:
Policie má těžký podstav a nedisponuje ani základním vybavením. Když požádáte policistu na ulici, aby vám ukázal, kolik má nábojů v zásobnících, často vám vyhoví - v pistoli 4, v náhradním zásobníku 3 je jihoafrický standard. Důvodem je neexistující rozpočet a prodej policejní munice zločincům. Protože je Idan v Sa dost známá firma, jednou ho na ulici zastavil policista a vyložene prosil o poute. Idan se zeptal, kolik jich potřebuje. Místo očekávaných pěti kusů se dozvěděl padesát. Tak jim je sehnal. Průměrná doba dojezdu policie ke střelbám a zabitím může být klidně 2 hodiny (z reálných případů, o kterých vím), a to včetně Johannesburgu. Na farmách je doba mnohem delší. Policista podle vaší řeči (anglicky mluví jen bílí) pozná, co jste zač a za bílými se nikdo moc nežene. Policie je de facto jen státním gangem, který na silnicích vybírá daně. Jejich úroveň je tak nízká, že jim místo peněz často stačí kus čokolády a pivo. V některých případech je stačí jen vyfakovat (historka Marca, od kterého jsem si půjčoval motorku). Stále existují speciální jednotky (kriminální policie, atd.), které jsou na úrovni a mají rozpočet. Oboje, jak úroveň, tak rozpočet, však rychle upadá i u nich.
Peníze
Nůžkymezi bohatými a chudými jsou rozevřeny do maxima. Na každé druhé křižovatce žebrají smažky, případně matky s batolaty. Nejde jim nedávat peníze, i když je pravděpodobné, že si za ně koupí fet. Jižně od Tzaneenu jsem koupil oběd frajerovi, který mi řekl, že má hrozný hlad. Objali jsme se (dával jsem pozor na jeho ruce v blízkosti kapes, mých i jeho :-) ), ale byl jen dojatý. I bez objetí jsem z něj cítil něco jako hašiš. Na jiné křižovatce žebrali o jídlo dva bílí, kluk a holka (asi muslimové, podle vzezření). V dokonalém kontrastu kolem projel vytuněný bavorák, přes jehož laděný výfuk nebylo slyšet vlastní myšlenky. Auto mělo zářivě zlatý lak (nebyla to barva, ale nějaký metalický nátěr, vyleštěný do vysokého měděného lesku).
Úplatky:
Uplatit se dá prakticky každý (v regionech ANC, v regionech DA to není radno zkoušet). Za rychlost nebo nepřítomnost řidičáku začínáte na 1.500-2.000 Randech a policisté s vámi rádi dojedou k bankomatu. Někdy jako úplatek stačí zboží, třeba kus zvěřiny (Kamarád takhle uplatil na silnici falešné policisty. Zastavili ho sice v pravých uniformách, ale poznal je podle tenisek a rychlostní kamery - místo ní měli na stativu fén s kusem plexiskla. Člověk jim musí přiznat vynalézavost.)
Joburg:
Pokud chcete nakoupit cokoli od drog, přes palety munice po jakékoli zbraně, stačí se zastavit v Hillbrow. Hillbrow je centrem Johannesburgu (něco jako naše Praha 1/2). Seženete všechno, pokud to přežijete. Do centra nejezdí nikdo (nikdo bílý), životnost je tak 5-10 minut (když máte kliku, jen vás okradou o všechno včetně hezčích kusů oblečení). Mrakodrapy Hillbrow a přilehlých čtvrtí vypadají z dálnice impozantně a stále jsou na nich nápisy velkých bank, hotelů a institucí, nicméně většina budov je prázdná, případně obsazená gangy. Některé čtvrti vypadají jak vystřižené z Beverly Hills, avšak i takový Melrose Arch (kde por Mariottem prodávají McLareny, Lamborhini a Ferrari) není mimo nebezpečí. Nedávno tam u bankomatu unesli pilota British Airways, bylo to i v českých novinách.
Bezpečnost:
Bezpečnostní situace v zemi jen z části odpovídá statistikám na webu https://www.crimestatssa.com/. Mnoho zločinů není hlášeno. Zrovna během mé návštěvy zablokovalo rychlostní silnici v Johannesburgu několik gangsterů a se střelnými zbraněmi začalo okrádat řidiče. Idan na to konto volal svým kolegům ze speciální policejní jednotky, ale ti na místo dorazili pozdě. Ranní el paso se odehrávalo s železnou pravidelností na stejném místě už dva měsíce a nikdo za celou dobu nezakročil.
Doložením stavu bezpečnosti jsou i Idanovy veselé příhody. Jednou se mu podařilo na OR Tambo (letiště) propašovat skrz bránu dvě pistole, 700 nábojů a falešnou bombu. Ačkoli neměl letenku, pustili ho z ranveje až na palubu plně obsazeného letadla. Když ho nikdo nezastavil, poskakoval u budovy před kamerou, mával nožem a vyhazoval náboje do vzduchu. Nic se nestalo. V jiném případě v kukle a s plastovou pistolí sehrál scénku přepadení vozidla na frekventované silnici (ve vozidle byli jeho studenti). Ostatní řidiči jen otáčeli auta a ujížděli, ačkoli každý druhý v SA nosí zbraň. Policie přijela za 40 minut.
V SA je nejvíce bezpečnostních firem na počet obyvatel. Většina je řízena mafií, nemá žádný výcvik, zato však dost vtipná jména (např. Sekurity Bad Boyz, Tiger Security, Mamba Security a podobná). Stejně jako taxíky mezi sebou bojují o klienty. Bezpečnost mimo Johannesburg je o něco lepší, protože zločinci působí hlavně tam, kde jsou lidé (a jejich peníze). Někteří z našich lidí však byli napadeni v naprosto odlehlých lokalitách.
Útoky na farmy běžně končí znásilněním, umučením a hromadnou popravou, a to včetně dětí. Často nejde o peníze. Do detailů tady zacházet nechci, stačí hledat na internetu.
Zdravotnictví:
Ze státních nemocnic nevyjdete naživu, a to i když tam jdete s relativně triviální záležitostí (bolavý zub vám nechají, vytrhnou vám jiný a ještě k tomu dostanete sepsi, na kterou později umřete). Podobné historky nám připadají neuvěřitelné, ale v SA jsou realitou. Ti, co vám je vyprávějí, se sice smějí, ale je to dost hořký smích. Soukromé nemocnice a lékaři začali hromadně zavírat, protože vláda schválila bezplatnou soukromou (!) péči všem pacientům. Ano, to znamená, že soukromé kliniky musí poskytovat péči zadarmo - důvodem jsou blížící se volby.
Politika:
V SA dominuje politickému spektru několik stran, z nichž ta největší je ANC. Strany dle mandátů spravují jednotlivé distrikty, přičemž ANC "spravuje" většinu země, včetně Joburgu. Minulý prezident (Zuma) měl pouze osmou třídu základní školy a přečíst složitá čísla pro něj nebyl jednoduchý úkol.
Už Krejčíř si svého času stěžoval, že Zumovi za azyl zaplatil mnoho milionů, ale nic moc zpět nedostal.
Současný prezident Ramaposa je mnohem chytřejší, což znamená, že také dokáže mnohem efektivněji krást. Pro ilustraci nabídnu jednu historku: Ramaposova farma byla několik let zpátky vykradena. Při investigaci se zjistilo, že si zloději odnesli 580.000 USD... z prezidentova gauče :-) Kde se tam peníze vzaly nebylo nikdy vysvětleno. Ramaposa byl také jediným majitelem veškeré sítě McDonald v Jižní Africe. Po nástupu k moci postupně převzal všechny možné důležité společnosti pod státní (čti: svou) kontrolu, včetně Eskomu (jihoafrický ČEZ).
Pro zasmání nabídnu i toto krátké video.
Pro pochopení celkové úrovně jihoafrického parlamentu je třeba shlédnout toto.
Potenciálně pokročilou stranou je DA (ve vedení jsou bílí lidé). DA spravuje Cape Town, West Cape a další regiony (třetinu země) a rozdíl je obrovský. Třetí stranou je EFF v čele s Malemou. To je ten pán, který na zcela zaplněných univerzitních stadionech otevřeně volá po vraždění všech bílých lidí. Doslechl jsem se, že mnozí tam chodí jen proto, že dostanou zdarma jídlo. EFF je hard core komunistickou stranou a pokud vím, třetí nejsilnější stranou v parlamentu. Takže jenom pro jídlo na ty meetingy lidi nechodí.
Z Číny tečou do SA stovky miliard Randů (Rand je o 20% silnější měnou než CZK). Peníze se nikam nepromítly, takže každý může vesele spekulovat, kolik se jich projedlo v rozpočtu a za kolik si vládní představitelé nakoupili další ostrovy v Tichomoří. Číňani skoupili v SA většinu zlatých a diamantových dolů.
Lidé a jejich mentalita
Zobecňovat mentalitu je těžké, každý je jiný. Přesto se dají vysledovat společné jmenovací znaky. Bílí Bůrové (farmáři, majitelé rezervací, firem, normální zaměstnanci) mají často zkreslené představy o své budoucnosti (nějak to dopadne), přestože si na ni stěžují. Ruku v ruce s tím jde relativně nízká starost o své bezpečí a velké ego. Neplatí to pro všechny. Černí jsou buď normální, pracují a živí rodiny (mluvil jsem s taxikáři, služkami, zahradníky), nebo mají černou mentalitu. Příkladem budiž historky od Johana, který mezi černými vyrůstal od dětství. Oni sice dostávají základní vzdělání, ale v životě ho prakticky neuplatňují (včetně počtů). Neexistuje žádná vize budoucnosti (ani nejbližší - zítřka). Pokud jim něco stát přidělí (třeba farmu, odebranou bílým), mají možnost pokračovat v produkci čehokoli, co tam roste a vydělat dobré peníze. Jako příklad můžeme použít mangovníky. S trochou starosti ponesou každý rok docela drahé ovoce. Černí však ovoce snědí a ze stromů nadělají palivové dříví. Z domu, který na farmě stojí, strhají opláštění a střechu, vyrabují ho a vedle něj si postaví chatrče.
V Zimbabwe bývala situace stejná. Jednoho z mých kamarádů kdysi vyhnali z tamější farmy. Vytvořil si nový domov v Malawi (žije tam dodnes) a pak ho pozvali zpět, aby na farmě dál pracoval (za pronájem). Když se na ni dojel podívat, viděl své traktory na stejných místech, kde je před dvaceti lety zanechal. Černí mají obvykle extrémní porodnost - také z důvodu sociálních dávek ve výši 350 Randů měsíčně na dítě (to je asi 420 CZK). Za tu částku ono dítě samozřejmě neuživí, ale to už si spočítat nedokážou. Důležité je, že dostávají peníze zadarmo. Fascinující je, že ani v SA, ani v Zimbabwe (a asi i jinde v Africe) černí neobdělávají půdu, ani když ji dostanou (Zimbabwe je extrémně plodná země). Je to nezajímá, přestože by je ta půda bohatě uživila a ještě by vydělali. To mě přivedlo k myšlence, že taková černá mentalita pochází vlastně ještě z doby před prvobytně pospolnou společností, která už uměla farmařit. Jsou to vlastně sběrači-lovci. Akorát v současném světě sbírají věci jiným a loví sociální dávky. To je i důvodem, proč v SA neexistuje žádná státní půda (státní buš, pastviny, atd., jako máme u nás státní lesy a parky). Všechno někomu patří. Ze státních pozemků by totiž černí vystříleli zvěř do posledního kusu. O to samé se pokouší i na soukromých pozemcích, jejichž majitelé tak jsou nuceni nákladně (a neefektivně) bojovat proti pytlákům. Pokud takovou černou mentalitu potkáte například jako obsluhu v restauraci, dostane se vám laxního nezájmu. Všichni se usmívají a zdraví vás, ale o účet žádáte třikrát, k vašemu stolu nikdo moc nechodí, ale skupinka čtyř až pěti číšníků bez ustání žvaní u dveří. Není tomu tak všude, samozřejmě, a dost černochů jsou i velice schopní, snaživí a přímí lidé, ale jinak je to docela standard. Jak říkal Herman, "You have watch, they have time." Zajímavým detailem je tloušťka. Černí policisté (a zejména policistky), případně i civilisté jsou často extrémně obézní (160kg na policistku není žádná výjimka). Vyptával jsem se na to a zřejmě to tak chtějí - pro ně je to známka blahobytu.
Když už jsme u pytláků, lze se setkat s čímkoli od lovců drobné zvěře, kteří pytlačí pro maso, po organizované profesionální skupiny, které se soustřeďují na noční lov (třeba černých nosorožců). Takové skupiny jsou složeny z bývalých členů speciálních jednotek, velmi dobře vědí, co dělají a do vězení rozhodně nechtějí (dostali by doživotí, alespoň v Namibii), takže kladou maximální odpor. Po cestě zpátky obvykle jeden jde jako hlídka vpředu, dva nesou roh (rohy jsou často dost těžké) a poslední zametá stopy. Cena kg rohu černého nosorožce je cca 20-40 tisíc USD a chlapci si za jednu noční šichtu vydělají průměrně 100.000 Randů.
A to je vše, přátelé.